15 C 364/2023-44 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 22 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, ze mezi právní předchůdkyní žalobce, společností společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo dne 22.3.2021 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako „úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč počínaje 29.3.2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16.5.2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 16.5.2022. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobce mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobce měla současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.6.2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1.6.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 7 200 Kč. Ke dni postoupení 1.6.2023 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 52 400 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Jak žalobce uvedl již výše, požaduje po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení:- dlužné jistiny ve výši 22 800 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 30 000 Kč a částkou ve výši 7 200 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 835,28 Kč,- úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 800 Kč od 02.06.2023 do zaplacení.Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 835,28 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 17.5.2022 do data postoupení 1.6.2023. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalobce v žalobě v prvé řadě poukázal na skutečnost, že se domáhá vůči žalovanému toliko vydání bezdůvodného obohacení ve výši 22 800 Kč s příslušenstvím. Ohledně zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr v žalobě ničeho není tvrzeno.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Žalovaný byl podle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla doručena žalovanému dne 22.1.2024 uložením u pošty, žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud tedy věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, a to: zákaznickou kartou / žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 22.3.2021, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 22.3.2021, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1.6.2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23.6.2023 adresovaným žalovanému spolu s podacím lístkem, předžalobní výzvou ze dne 29.9.2023 spolu s podacím lístkem a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobce společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému dne 22.3.2021 částku 30 000 Kč. Současně pak byla podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 000 Kč ve splátkách v celkovém počtu 60 po 900 Kč.5. Před uzavřením smlouvy o zápůjčkách zkoumala právní předchůdkyně žalobce tzv. úvěruschopnost žalovaného, prostřednictvím zákaznické karty, v níž jsou uvedeny údaje o zaměstnavateli žalovaného, vyplněna byla kolonka o čistém příjmu žadatele – 26 471 Kč, výdaje byly odhadnuty na 12 680 Kč měsíčně. Soud tuto skutečnost vyhodnotil tak, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřena.6. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobce společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému dne 22.3.2021 částku 30 000 Kč a současně pak byla dne 22.3.2021 uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným smlouva o spotřebitelském úvěru, není však tvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobce ověřovala úvěruschopnost žalovaného před 22.3.2021, žalobce se domáhá pouze zaplacení částky 22 800 Kč, jako bezdůvodného obohacení, tj. akceptuje tu situaci, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale toliko o předání prostředků ve výši 30 000 Kč, ze kterých dosud žalovaný žalobci vrátil 7 200 Kč. Před podáním žaloby žalobce řádně vyzval žalovaného o zaplacení jeho dluhu.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně