15 C 4/2024-45 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 144 589,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo dne 7.10.2022 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru , číslo, (dále jen „Smlouva“). Jak plyne z článku 1.1. části B) smlouvy, posuzoval právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný mu za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobkyně si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 10.10.2022 peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (dále jen „jistina“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně měsíční poplatek ve výši 839 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků a poplatků za pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 6 851 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na základě ujednání v článku 6. části B) smlouvy mu tak vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdce žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním v článku 6. části B) smlouvy úvěr zesplatnil a dopisem ze dne 2.4.2023 vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků, dlužných poplatků za pojištění a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 119 454,78 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 3.4.2023 má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 30 % ročně (na základě uvážení žalobkyně v sazbě vycházející z úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům dle statistiky ČNB) z dlužné jistiny 99 081,78 Kč až do jejího zaplacení. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byl žalovaný na základě ujednání v článku 6. části B) smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 115 539,78 Kč (odpovídající v souladu s ujednáním v čl. 6. části B) smlouvy součtu dlužné jistiny a dlužných úroků přirostlých ke dni zesplatnění) za každý den prodlení. A od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od 13.4.2023 pak žalobkyně uplatňuje v souladu s ujednáním v článku 6. části B) smlouvy právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 115 539,78 Kč (odpovídající v souladu s ujednáním v čl. 6. části B) smlouvy součtu dlužné jistiny a dlužných úroků přirostlých ke dni zesplatnění) do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany , právnická osoba, . na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 2.10.2023 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 25.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 13 702 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15.12.2022. Ke dni postoupení 25.9.2023 činila výše pohledávky za žalovaným částku 157 956,14 Kč, skládající se z:- dlužné jistiny ve výši 99 081,78 Kč,- dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 16 458 Kč,- dlužného poplatku za pojištění ve výši 2 517 Kč,- dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč,- a dále z dlužných úroků a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů vyčíslených od zesplatnění do postoupení.Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 157 956,14 Kč je i dlužná náhrada nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně s prodlením žalovaného, které však žalobkyně vůči žalovanému v této žalobě neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky na žalobkyni ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení:- dlužné nové jistiny sestávající se z:- dlužné jistiny ve výši 99 081,78 Kč,- dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 16 458 Kč,- dlužného poplatku za pojištění 2 517 Kč,-dlužné smluvní pokuty ve výši 26 532,29 Kč (vyčíslené ke dni 9.11.2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně),- úroků ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši 99 081,78 Kč od 3.4.2023 do zaplacení,- zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 115 539,78 Kč od 13.4.2023 do zaplacení.Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 25.3.2024 se nedostavil, ačkoliv měl předvolání k jednání spolu se žalobou řádně doručeno dne 26.1.2024 uložením u pošty.2. Soud provedl dokazování předžalobní výzvou ze dne 20.11.2023, dokladem o vyplacení úvěru 100 000 Kč dne 10.10.2022, dokladem o vrácení částky celkem 13 702 Kč, návrhem na uzavření smlouvy ze dne 7.10.2022, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 2.4.2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10.10.2023 adresovaným žalovanému, seznamem postupovaných pohledávek, předžalobní výzvou ze dne 20.11.2023 a z těchto listin soud zjistil skutkový stav shodně s žalobou, na nějž pro stručnost odkazuje.3. U jednání dne 25.3.2024 byl žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1 o.s.ř., že ukáže-li se v průběhu řízení, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučil jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky v nesplnění této výzvy. Žalobkyně byla poučena, že nedostatečně uvedla, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, když z obsahu spisu tyto skutečnosti nijak nevyplývají a nejsou ani doloženy doklady ověřující příjmy a výdaje, případně informace z registru SOLUS, NRKI, ISIR, apod. S ohledem na tuto skutečnost je třeba upozornit žalobkyni, že pokud žalobkyně nesplnila tuto povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, vystavuje se nebezpeční částečného zamítnutí žaloby s ohledem na skutečnost, že může vyjít najevo, že smlouva o úvěru bude shledána neplatnou podle § 86, 87 zák. č. 257/2016 Sb.4. Na to žalobkyně reagovala s tím, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, k listině, kterou zakládá do spisu, uvádí, z čehož vyplývá čistý měsíční příjem 25 443 Kč, výdaje klienta 4 620 Kč, jako životní minimum, splátky Profi kredit 3 513 Kč, bydlení – inkaso, nájemné 3664 Kč, celkem 11 797 Kč, s tím, že byly zkoumány i výstupy z registru dlužníků, ale právnímu předchůdci žalobkyně se nepodařilo dochovat tyto výstupy.5. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z.s.ú. Posouzení, které provedl, je nedostatečné a nezískal tak reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného. Za těchto okolností úvěr neměl být žalovanému poskytnut a smlouva ze dne 10.10.2022 je podle § 86 odst. 1 druhá věta, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú., neplatná. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o.z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/. U ze dne 4. února 2014). Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20.