17 C 168/2023-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 280 877,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , a.s.), dne , datum, smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 271 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 724 Kč. Před poskytnutím zápůjčky byla zkoumána schopnost žalovaného splácet, a to především z informací poskytnutých žalovaným a z bankovních a nebankovních registrů. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni toliko 104 794,20 Kč a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, a to z informací poskytnutých ji žalovaným (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta včetně příloh). Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce na konsolidaci (návrh smlouvy a akceptace návrhu smlouvy), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 271 000 Kč (výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku v měsíčních splátkách po 4 724 Kč. Při předání byly zjišťovány příjmy a výdaje od žalovaného. Žalovaný měl dosahovat čistého příjmu 22 000 Kč. Tvrzené měsíční výdaje žalovaného měly činit za výdaje na živobytí 3 000 Kč, výdaje na úvěrech 4 500 Kč a ostatní 400 Kč. Sama žalobkyně vypočetla, že žalovaný splácí na úvěrech částku 13 496 Kč, nicméně po konsolidaci se měla tato splátka snížit o částku 5 303 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil, a protože se dostal do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila (výzva – okamžité jednorázové zesplatnění a doklad o odeslání). Žalovaný zaplatil toliko částku 104 794,20 Kč. Dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne , datum, (podací lístek, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní, učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 271 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v měsíčních splátkách po 4 724 Kč. Z této částky žalovaný dosud právní předchůdkyni vrátil částku 104 794,20 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které ji sám žalovaný poskytl. Toto posouzení není dostatečné, protože nebyly doloženy žádné doklady ověřující informace od žalovaného Žalovaný neuhradil zbývající část dluhu ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 271 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházel z informací poskytnutých žalovaným, přičemž neověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Podle tohoto ustanovení je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 271 000 Kč a žalovaný vrátil toliko 104 794,20 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 166 205,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, když splatnost nesplacené jistiny určuje soud s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nedošlo k jiné dohodě (Rozsudek KS Ostrava č.j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). A to i v části týkající se zákonných úroků z prodlení, neboť konkrétně z odst. 16 rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (logický výklad). A jelikož byla splatnost nesplacené jistiny určena až tímto rozhodnutím, nemohl se žalovaný dostat do prodlení.12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 166 205,80 Kč,