19 C 12/2024-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 380 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr měl být žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně hrazen v měsíčních splátkách po 1 730 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 3. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému písemnou upomínku ze dne 20. 3. 2023 a ze dne 5. 4. 2023. Ke dni sepisu žaloby je proto žalovaný v prodlení s uhrazením celkem 6 splátek úvěru po 1 730 Kč. Pohledávka v celkové výši 10 380 Kč z titulu neuhrazených pravidelných měsíčních splátek úvěru postoupila dne 1. 10. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k uhrazení dluhu ze dne 17. 10. 2023. Dne 17. 10. 2023 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, avšak žalovaný ničeho dosud neuhradil.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že si vyžádala od žalovaného výpis z bankovního účtu na jméno žalovaného, doklad o příjmech – výplatní páska, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, důchodový výměr, rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku, daňové přiznání, list vlastnictví. Dále žalobkyně odkázala na Přílohu č. 1 k úvěrové smlouvě, kde bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, bez vyživovacích povinností, zaměstnán u společnosti , jméno FO, je majitelem nemovitosti v hodnotě 1 200 000 Kč, jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce byl 20 203 Kč, jeho náklady ve výši 6 800 Kč, náklady na manželku ve výši 1 200 Kč a náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč.3. Žalovaný se k žalobě ani jejímu doplnění nevyjádřil.4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že skutková tvrzení žalobkyně, obsažená v žalobě a v jejím doplnění ze dne 20. 2. 2024, odpovídají žalobkyní předloženým listinám, když těmito listinami byly Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, , potvrzení o vyplacení úvěru, kopie občanského průkazu, výpis z databáze neplatných dokladů, kopie řidičského průkazu, výplatní páska, výpis z bankovního účtu na jméno žalovaného, výpis z OR zaměstnavatele žalovaného, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, upomínky, rámcová smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva. Těmito listinami byla prokázána výše dluhu žalovaného, jak je žalobkyní v žalobě tvrzena, jakož i to, že žalobkyni svědčí vůči žalovanému právo na zaplacení uvedeného nároku s příslušenstvím, když byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu. Současně pak těmito listinami byla prokázána i tvrzení žalobkyně o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím zápůjčky zabývala úvěruschopností žalovaného splácet na poskytnutou zápůjčku měsíčně částku 1 730 Kč se závěrem, že tato splátka je zcela v možnostech žalovaného. Tuto skutečnost prokázanou listinami (viz shora označenými) pak nepřímo prokazuje i to, že žalovaný uhradil celkem 33 splátek, což nepřímo, avšak zcela zásadně, potvrzuje závěr právní předchůdkyně žalobkyně o úvěruschopnosti ke dni poskytnutí úvěru, tj. že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru (a dále i dalších 33 měsíců) schopen řádně splácet měsíční splátku ve výši 1 730 Kč. Naopak žalovaným nebylo tvrzeno natož prokázáno, že by žalovaný, byť i jen z části dobrovolně žalovanou částku uhradil.6. Na základě shora uvedeného skutkového zjištění z listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému po řádném prověření jeho úvěruschopnosti, poskytla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , na jeho účet částku ve výši 40 000 Kč, kterou žalovaný přes svůj účet čerpal, sjednaným způsobem splácel měsíčně 1 730 Kč, a to po dobu 33 měsíců od poskytnutí úvěru, avšak poté přestal řádně splácet a nyní po něm žalobkyně požaduje za 6 nezaplacených splátek celkem 10 380 Kč (6 x 1 730 Kč), jde o splátky splatné od 15. 3. 2023, až do 15. 8. 2023, a to včetně úroku z prodlení od 28. 10. 2023. Ke dni 1. 10. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023. Přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně a ani samotné žalobkyně žalovaný dosud ničeho žalobkyni na tento žalovaný nárok nezaplatil.7. Soud věc posoudil po právní stránce podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, jakož i podle § 86 z. č. 257/2016 Sb. a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah ze smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr, žalovaný však porušil své smluvní povinnosti z tohoto vztahu tím, že řádně dohodnutým způsobem nesplácel poskytnuté finanční prostředky, proto došlo k tzv. zesplatnění dluhu žalovaného, což má oporu jak ve smlouvě o zápůjčce, tak v zákonných ustanoveních. Žalovaný tak dluží žalobkyni dlužné splátky 6 x 1 730 Kč. Ve smyslu ustanovení § 86 z. č. 257/2016 Sb. byl žalovaný v době poskytnutí úvěru zcela schopen s ohledem na svou osobní a majetkovou situaci hradit právní předchůdkyni žalobkyně sjednané splátky ve výši 1 730 Kč měsíčně, proto soud vyhodnotil tuto smlouvu o úvěru za platně uzavřenou i ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru (z. č. 257/2016 Sb.). Nebylo tedy žádného důvodu, pro který by nebyl nárok žalobkyně důvodný, když i výše úroků z prodlení odpovídala zákonným předpisům (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 nař. vl. č. 357/2013 Sb.). Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný ke dni rozhodnutí soudu ve věci cokoliv ze žalované částky s příslušenstvím dobrovolně uhradil, proto byl k jejich úhradě zavázán tímto rozsudkem, to vše ve lhůtě, odpovídající ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně pak v řízení řádně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek svou aktivní věcnou legitimaci v tomto sporu.8. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 10 380 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis výzvy k plnění). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí 2 452 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyni pak soud nepřiznal odměnu a režijní paušál za písemné podání ve věci samé ze dne 20. 2. 2024, které bylo učiněno v souvislosti s výzvou soudu k doplnění žalobních tvrzení ze dne 13. 2. 2024, když toto podání nepovažoval soud za účelně vynaložené, neboť uvedená tvrzení v něm obsažená, již měla být součástí samotné žaloby (jednalo se o tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného).