20 C 100/2024-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne , datum, , žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 5 333 Kč. Tato částka byla použita na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 640 Kč a částečnou úhradu poplatku. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: zákonné úroky z prodlení. Celková výše dluhu žalovaného, kterou žalobkyně požaduje činí 15 307 Kč (jistina + poplatek 5 307 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne , datum, , žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.2. V podání ze dne , datum, požadovala žalobkyně vůči žalovanému jen dlužnou jistinu poníženou o úhradu žalovaného, s úroky z prodlení, s tím, že nedoloží žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky.3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ani neoznačil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to: smlouva o zápůjčce ze dne , datum, a všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , výpis z účtu žalobkyně, upomínky, včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzva ze dne , datum, , včetně podacího archu, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 10 000 Kč na jeho účet. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 16 000 Kč (jistina + poplatek), a to ve třech splátkách do , datum, , avšak neučinil tak. K dnešnímu dni uhradil žalovaný žalobkyni celkem částku 5 333 Kč, Přesto, že byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě svého dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, , a to do tří dnů, ničeho neuhradil. Předžalobní výzva byla odeslána dne , datum, .5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouva o zápůjčce, ve které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku společně s poplatkem za její poskytnutí ve výši 6 000 Kč vrátit žalobkyni nejpozději do , datum, . Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Poskytovatel zápůjčky nezkoumal před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce schopnost žalovaného zápůjčku splácet.6. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o zápůjčce, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“).7. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o zápůjčce nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. V souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění, bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a úvěr mu poskytnou jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Na základě výše uvedeného soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku. Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.12. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku má žalobce s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce právo na vrácení toho, co plnil, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč ponížené o žalovaným provedené splátky. Protože žalovaný uhradil, dle tvrzení žalobce, částku ve výši 5 333 Kč, zavázal jej soud k povinnosti uhradit žalobci částku ve výši 4 667 Kč, a to dle ust. § 2993 občanského zákoníku bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou ve výši 4 667 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobce k úhradě dluhu (která byla obsažena v předžalobní výzvě ze dne , datum, ). Žalobce stanovil v této výzvě žalovanému lhůtu ke splnění dluhu do tří dnů, tj. do , datum, . Splatnost pohledávky nastala dne , datum, a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení.13. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, nemá oporu v provedeném dokazování. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 667 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.14. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastní