40 C 150/2023-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 679 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 476,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 679 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 9. 2022 uzavřeli účastníci Úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalované zaslán dne 9. 9. 2022 na bankovní účet. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím registrů NRKI, BRKI a SOLUS, a dále z veřejně dostupných databází. Žalobkyně rovněž podrobila žalovanou důslednému credit scoringu, posoudila její příjmovou a výdajovou stránku, jako i údaje o věku, rodinném stavu a jiné. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Dále byly sjednány poplatky za další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu, poplatek za bezpečnou splátku a poplatek za SMS servis. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, když na tento zaplatila celkem pouze 5 202 Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 19 164 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 254 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaná svůj dluh neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to z úvěrové smlouvy ze dne 9. 9. 2022 vč. sazebníku poplatků, výpisu proplacení smlouvy, výpisu čerpání splátek a úhrad, karty klienta, výzvy ke splacení půjčky ze dne 3. 3. 2023 a předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2023 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě informací získaných od žalované, nahlédnutím do externích úvěrových registrů a následným vyhodnocením získaných informací prostřednictvím statistického modelu (tzv. skóringem). Žalobkyně přitom vycházela z toho, že žalovaná měla v rozhodné době dvě děti, příjem ve výši 20 000 Kč, jehož zdrojem měla být peněžitá pomoc v mateřství (tzv. mateřská) a výdaje na splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti žalované měl činit 30 000 Kč měsíčně. Získané informace o příjmech, výdajích a závazcích nebyly doložený žádnými listinami. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 9. 9. 2022 částku ve výši 20 000 Kč a dle výpisu čerpání splátek a úhrad žalovaná zaplatila žalobkyni dosud celkem 5 202 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2023, odeslanou dne 3. 4. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 30 dnů od sepsání výzvy. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované, jakožto spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku, byla žalobkyní jako podnikatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se proto uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze vyhodnocením informací získaných od žalované za použití statistického modelu, ověřeným pouze lustrací z veřejně dostupných databází. Z tohoto tvrzení, jako i z provedených důkazů, je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Žalobkyni lze vytknout především to, že si žádným způsobem neověřila údaje o tvrzené výši příjmu žalované, resp. dalších členů její domácnosti, kteréžto jsou pro posouzení úvěruschopnosti zcela klíčové. Nedostatečné ověření majetkových poměrů žalované nelze nahradit ani užitím statistického modelu, na který se odvolává žalobkyně, protože i kdyby byl matematický model žalobkyně sebespolehlivější, pokud pracoval s chybnými (resp. neověřenými) vstupními daty, nemohl poskytnout spolehlivé výstupní údaje o skutečné úvěruschopnosti žalované. 9. Soud proto uzavírá, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, čímž porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru neplatná. S ohledem na tuto neplatnost si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru při zohlednění plnění žalované na neplatnou smlouvu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná žalobkyni vrátila celkem 5 202 Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni 14 798 Kč. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána. 10. K vrácení dluhu byla žalovaná prokazatelně vyzvána předžalobní výzvou ze dne 31. 3. 2023, dle které měla dlužnou částku zaplatit ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy. Konec této lhůty (30. 4. 2023) připadl na neděli a následující den na státní svátek a lhůta k plnění proto uplynula dne 2. 5. 2023. Následujícího dne se žalovaná dostala s úhradou dluhu do prodlení a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 3. 5. 2023 do zaplacení. Za dobu od 3. 5. 2023 do 12. 9. 2023 činí tento úrok v kapitalizované výši 808,82 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 14 798 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul (výrok II.) 11. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu rozdílu mezi jeho procesním úspěchem a neúspěchem. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 57,60 % a neúspěšná v rozsahu 42,4 %. Celkové náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta dle § 14b vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 1 028 Kč činí 2 226,80 Kč. Při zohlednění míry procesního úspěchu žalobkyni náleží 15,2 % těchto nákladů, což představuje 338,50 Kč. 12. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k délce prodlení, povaze a výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované, soud žádné důvody pro poskytnutí