41 C 13/2024-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželka se podanou žalobou domáhala rozvodu manželství. V tomto podání uvedla, že manželství považuje za dlouhodobě nespokojené z důvodu, že měli manželé postupem času rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle i názory na vedení společné domácnosti. Mezi manžely tak došlo k postupnému odcizení a faktickému odloučení. Žijí sice ve společném bytě, hospodaří však každý zvlášť. Manželství je tak již jen formálním svazkem, který neplní žádnou ze svých společenských funkcí, jeho obnova je vyloučená. Z manželství se nenarodily žádné děti.2. Jelikož manžel je příslušníkem Slovenské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a je třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že Česká republika nemá se Slovenskou republikou uzavřenou žádnou mezinárodní smlouvu v oblasti rodinného práva a Slovenská republika je členem Evropské unie, aplikoval soud Nařízení Brusel IIa. Podle tohoto předpisu je příslušným soudem k řízení ve věcech manželských soud, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště (čl. 3 Nařízení Brusel IIa). Místní příslušnost je pak založena ustanovením § 383 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.3. Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 tohoto zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou občany. Jsou-li občané různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V dané věci jsou manželé občany různých států, obvyklý pobyt měli manželé v České republice, proto se jejich poměry řídí právním řádem českým dle shora citovaného ustanovení § 50 odst. 1 ZMPS.4. K návrhu na rozvod manželství se připojil i manžel, skutečnosti uvedené v žalobě učinil nespornými. Obnovu manželství považuje rovněž za nemožnou.5. Z oddacího listu bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před Magistrátem města , adresa, , u obou se jednalo o manželství druhé.6. Z nesporných tvrzení bylo zjištěno, že manželství účastníků je nespokojené již delší dobu z důvodu odlišnosti povah a názorů obou manželů a následného citového odcizení. V současné době žijí manželé odděleně. Manželství je tak pouze formálním svazkem, který neplní žádnou ze svých společenských funkcí. Příčinou rozvratu manželství bylo postupné odcizení a odlišné představy o dalším fungování manželství. Obnovu manželství již považují oba manželé za vyloučenou.7. Podle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.8. Podle ust. § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.9. V daném případě soud návrhu manželky na rozvod manželství vyhověl, neboť v řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství účastníků je nefunkční, přičemž po dobu delší než 6 měsíců nevedou společnou domácnost.10. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 23 z.ř.s., podle kterého účastníci v řízení ve statusových věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, tuto lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu. Žádnou skutečnost, která by odůvodňovala přiznání nákladů řízení jedné ze stran, však soud neshledal.