41 C 236/2023-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vůči žalovanému vydání rozsudku, jímž by soud žalovanému zvýšil dosud stanovenou vyživovací povinnost z částky 2.500 Kč měsíčně na částku 5.000 Kč měsíčně, a to dva roky zpětně, tedy od 11. 8. 2021. Svůj návrh odůvodnil tím, že od posledního rozhodování o výživném v roce 2018 vzrostly jeho životní potřeby, když studuje 3. ročník Střední školy , adresa, , obor doprava a logistika. Žije ve společné domácnosti se svou matkou, jeho pravidelné měsíční náklady související se studiem jsou 1.300 Kč měsíčně za jídlo, ubytování, cestovné do školy, občas nějaké oblečení.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítal, že od posledního rozhodování o výživném jeho příjem klesnul, když byl dříve zaměstnán v Třineckých železárnách, od října 2022 byl na nemocenských dávkách a od února 2023 pobírá invalidní důchod. Jinou vyživovací povinnost nemá.3. Při prvním ústním jednání ve věci soud řádně poučil žalobce, že je povinen tvrdit a prokázat, že majetková situace žalovaného umožňuje hradit výživné v požadované výši, v opačném případě nemůže být ve sporu úspěšný. K prokázání tohoto tvrzení mu byla poskytnuta lhůta 30 dnů, v níž žalobce doložil důkazy ke svým výdajům a potvrzení o studiu, nikoli však o majetkových možnostech žalovaného.4. Soud provedl důkazy navržené mu účastníky sporu. Potvrzením o studiu žalobce prokázal, že studuje 3. ročník Střední školy , adresa, . Doklady o nákupech jízdného prokázal žalobce, že má náklady na jízdné cca 400 Kč měsíčně. Výpisem z účtu pak bylo prokázáno, že matka žalobce hradí měsíčně stravné ve výši 560-840 Kč měsíčně. Nákupními doklady žalobce prokázal, že má další pravidelné výdaje na ošacení, obutí, sportovní potřeby. Ze zprávy ČSSZ soud zjistil, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 9.807 Kč od 16.2.2023, ve výši 12.691 Kč od 14.7.2023 a ve výši 13.051 Kč od 1.1.2024.5. Dle ustanovení § 910 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o.z.)6. V daném případě je na základě shora uvedeného zřejmé, že životní náklady žalobce od poslední úpravy výživného provedeného soudně vzrostly, zejména s ohledem na jeho nástup na střední školu. Majetková situace žalovaného se však zhoršila, neboť se zhoršil jeho zdravotní stav, v důsledku toho ztratil příjem ze zaměstnání a pobírá invalidní důchod. V řízení nebylo prokázáno, že by jeho životní úroveň byla jakkoli nadstandardní.7. Žalobce v žalobě tvrdil, že jeho pravidelné měsíční výdaje činí částku 1.300 Kč plus nějaké částky za oblečení, z čehož je zřejmé, že stávající výživné, které žalovaný žalobci platí, pokryje v celém rozsahu jeho pravidelné měsíční náklady a není tak dán důvod pro jeho zvýšení. Matka se podílí na výživě syna tím, že platí nájemné za byt.8. Po provedeném důkazním řízení tak má soud za prokázané, že zde není prostor pro zvýšení výživného pro zletilého žalobce, neboť majetková situace žalovaného to neumožňuje a stávající výživné dobře pokryje pravidelné měsíční náklady žalobce. Žalobce ve sporu neunesl břemeno tvrzení, které ho zatěžuje, že je zde potřeba výživné zvýšit a že je v majetkových možnostech žalovaného vyšší výživné platit. Na tuto skutečnost byl soudem upozorněn postupem dle § 118a o.s.ř.9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu žádné náklady řízení nevznikly.