41 C 256/2023-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželka se podanou žalobou domáhala rozvodu manželství. V tomto podání uvedla, že manželství účastníků je již dlouhodobě nesouladné, neboť se na ní manžel opakovaně dopustil fyzického násilí. Dlouhodobě ji týral i psychicky. Děti, které se z manželství narodily, byly opakovaně svědky těchto incidentů, starší dcera z toho měla několik let problémy se spánkem. Manželka k manželovi ztratila citový vztah, obnovu manželství považuje za vyloučenou., právnická osoba, návrhu na rozvod manželství se připojil i manžel. Příčiny rozvratu manželství tvrzené manželkou učinil nespornými, byť zveličenými. Připustil, že příčiny rozvratu manželství jsou na jeho straně., právnická osoba, řízení soud zjistil, že manželka je příslušníkem Polské republiky jedná se o věc s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), je proto třeba zabývat se nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů , právnická osoba, a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Se zřetelem k tomu, že Česká republika nemá s Polskou republikou uzavřenou žádnou mezinárodní smlouvu v oblasti rodinného práva a Polská republika je členem , právnická osoba, , aplikoval soud Nařízení Brusel IIa. Podle tohoto předpisu je příslušným soudem k řízení ve věcech manželských soud, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště (čl. 3 bod i) Nařízení Brusel IIa). Místní příslušnost je pak založena ustanovením § 383 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních.4. Podle § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 tohoto zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou občany. Jsou-li občané různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V dané věci jsou manželé občany různých států, obvyklý pobyt mají manželé v České republice, proto se jejich poměry řídí právním řádem českým dle shora citovaného ustanovení § 49 odst. 1 ZMPS.5. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu.Z oddacího listu bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před Obecním úřadem v , adresa, , u obou se jednalo o manželství prvé. Z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že soud schválil dohodu rodičů v tom znění, že se dcery svěřují do péče matky a otec se zavazuje platit výživné. Úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne , datum, manželka prokázala, že dne , datum, oznámila na policii napadení manželem, kdy ji mlátil pěstmi do oblasti rukou a ramen. V protokolu dále uvedla, že ji manžel bije tak jednou za půl roku, poslední dobou jednou za rok. Lékařskými zprávami bylo prokázáno, že v souvislosti s napadením manželem se nechala manželka ošetřit ve dvou případech – dne , datum, a dne , datum, .Z výslechu manželky bylo zjištěno, že manželství bylo nespokojené již rok po uzavření sňatku. Manžela vždy rozčílilo, když manželka projevila svůj názor, snažil se ji oddělit od její rodiny. Po narození první dcery ji začal bít, schovávala se před ním. Po incidentu vždy všeho litoval a prosil o odpuštění. V roce 2011 si našel milenku. I toto mu odpustila. V roce 2013 se chtěla od manžela odstěhovat, ale přemluvil jí, ať to nedělá. Od té doby ji opakovaně fyzicky napadl, až se rozhodla podat žádost o rozvod. Dříve k tomu nepřikročila, protože se manžela bála. Děti se ho také bojí, těší se, že se z domu odstěhuje. Obnovu manželství považuje za vyloučenou, vztah s jiným mužem nemá.6. Manžel odmítl před soudem vypovídat z důvodu, že by mohl ztížit své postavení v trestním řízení, které je proti němu v současné době vedeno u policie ČR obvodní oddělení , adresa, pro trestný čin týrání. Připustil však, že příčiny rozvratu manželství leží zejména na jeho straně, kdy se vůči manželce choval agresivně. Připustil také mimomanželský vztah v roce 2011.7. Na základě shora uvedených skutkových tvrzení a provedených důkazů soud zjistil, že manželé k sobě nepociťují náklonnost a nemají chuť v manželském svazku nadále setrvávat, z těchto důvodů je jejich manželství pouze formálním svazkem, který neplní svou společenskou funkci. Hlavními příčinami rozvratu manželství bylo chování manžela, který se vůči své manželce choval agresivně a v průběhu manželství navázal vztah s jinou ženou.8. Podle ust. § 755 odst. 1 občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.9. Podle ust. § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.10. V daném případě soud návrhu manželky na rozvod manželství vyhověl, neboť v řízení bylo prokázáno, že soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželství účastníků je nefunkční a oba shodně vyloučili možnost obnovení manželského soužití. Příčiny rozvratu manželství byly shledány na straně manžela, který se dopouštěl agresivního jednání vůči manželce.11. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 23 z.ř.s., podle kterého účastníci v řízení ve statusových věcech manželských nemají právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, tuto lze přiznat pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti případu. V řízeních, která lze zahájit i bez návrhu, existuje vyšší míra obecného zájmu na správném rozhodnutí než v řízeních, která lze zahájit výhradně na návrh, a kde se tedy předpokládá vyšší míra procesní aktivity účastníků, a to nejen při zahájení řízení, ale i při dokazování (§ 20 odst. 1 a § 21). Z tohoto faktu lze dovodit vyšší míru procesní odpovědnosti účastníka výhradně návrhového řízení za procesní neúspěch i ve vztahu k případné povinnosti uhradit náklady řízení. A to i za situace, kdy § 23 některá zvláštní řízení zahajovaná výhradně na návrh co do režimu náhrady nákladů řízení staví formálně naroveň řízením, která lze zahájit i bez návrhu (statusové věci manželské a partnerské). Proto v řízení o rozvod manželství není důvod opouštět princip, že pokud některý z účastníků zavinil, že manželství má být rozvedeno (a tedy zavinil, že k řízení došlo), má mít povinnost k náhradě nákladů řízení vůči druhému z účastníků. Ustanovení § 23 zjevně nemá sloužit ke zvýhodnění účastníka, jehož protiprávní (nemravné) jednání vedlo k zahájení řízení. V řízení o rozvod manželství lze tuto úvahu podpořit i tím, že v jeho rámci mají účastníci nejen povinnost, ale i břemeno tvrdit a prokazovat rozhodující fakta.12. V daném případě tak soud uložil náklady řízení manželovi z důvodu, že svým chováním zavinil vznik nákladů řízení manželky, která byla nucena podat návrh na rozvod. Takové rozhodnutí o nákladech řízení není nikterak překvapivým, neboť dle ustálené judikatury právě v případech manželských za situace, kdy jeden z manželů zavinil rozpad manželství a následný rozvod, má být povinen k náhradě nákladů řízení druhé strany. Manžel připustil, že příčiny rozvratu manželství leží na jeho straně a v řízení tak nebylo třeba na povinnost placení nákladů protistrany manžela upozorňovat a otevírat prostor k další „oponentní argumentaci“, jak stanoví rozhodnutí ústavního soudu II ÚS 828/06, které nelze na daný případ aplikovat.13. Náklady řízení v celkové výši 7.400 Kč jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.000 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby á 1.500 Kč za úkon (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání) vyčíslené dle § 9 vyhl. 177/1996 Sb. a 3 režijními paušály á 300 Kč za jeden RP dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je manžel povinen zaplatit tyto náklady k rukám právní zástupkyně manželky.