41 C 7/2024-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení jízdného ve výši 11 x 15 Kč, 1 x 16 Kč a 23 x 20 Kč spolu s přirážkou ve výši 12 x 1 000 Kč a 23 x 1 500 Kč, celkem tedy částky 47 141 Kč. Tento návrh odůvodnil tím, že se žalovaný se dne ve dnech 11.1.2012, 15.2.2012, 23.2.2012, 20.3.2012, 28.3.2012, 31.3.2012, 28.6.2012, 2.8.2012, 22.8.2012, 24.9.2012, 5.12.2012, 31.3.2013, 27.2.2014, 13.3.2014, 20.3.2014, 15.7.2014, 22.7.2014, 23.7.2014, 1.10.2014, 17.10.2014, 3.11.2014, 4.11.2014, 19.1.2015, 29.1.2015, 5.3.2015, 3.4.2015, 20.6.2015, 28.7.2015, 28.7.2015, 1.2.2016, 3.2.2016, 22.3.2016, 8.12.2016, 2.2.2017 a 21.8.2017 při jízdě dopravním prostředkem MHD , adresa, na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Tímto mu vznikla povinnost za tuto jízdu bez platného jízdního dokladu zaplatit jízdné ve výši 15 Kč v roce 2012, 16 Kč v roce 2013 a 20 Kč v následujících letech a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a v letech 2012 až 2013 a následně od roku 2014 přirážku 1 500 Kč za každou z těchto jízd. Svůj závazek uhradit jízdné a přirážku k jízdnému žalovaný co do důvodu i výše ve všech případech uznal v dohodě s cestujícím uzavřené s , právnická osoba, , adresa, , a. s. Žalovaný dosud na dlužné částce ničeho nezaplatil. Žalobce nabyl pohledávku vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 od původního věřitele , právnická osoba, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinným.3. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole zjistil, že byl žalovaný na linkách hromadné dopravy provozované , právnická osoba, , adresa, a.s. přistižen osobou pověřenou dopravcem bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Žalovaný se zavázal zaplatit provozovateli dopravy jízdné v aktuální výši a částky 1 000 Kč do roku 2013 a od roku 2014 částky 1 500 Kč jako přirážky k jízdnému, a to do patnácti dnů. Tento svůj závazek vůči žalobci uznal ve všech případech co do důvodu a výše. Předžalobní výzvou spolu s Podacím archem žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Ceníkem jízdného a Smluvními přepravními podmínkami žalobce prokázal výši jízdného i výši smluvní pokuty (přirážky k jízdnému) v případě, kdy cestující poruší smluvní podmínky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 žalobce prokázal svou aktivní legitimaci ve sporu a Oznámením o postoupení pohledávky skutečnost, že bylo postoupení pohledávky žalovanému řádně oznámeno5. Dle ustanovení § 558 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platného do 31. 12. 2013, tedy v době uznání dluhu, uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Dle § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platného od 1. 1. 2014, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Ze shora uvedeného je zřejmé a soud má za prokázané, že žalovaný uznal ve všech 35 případech svůj dluh vůči žalobci a to co do důvodu i výše, má se tedy za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaný neprokázal, že by tento dluh zaniknul zaplacením či jiným způsobem. Jelikož si žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit tento dluh řádně a včas, ocitnul se v prodlení a vznikla mu navíc povinnost platit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 o.z. č. 40/1964 Sb. a § 1970 o.z. č. 89/2012 Sb. jdoucí z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti této částky.7. Ze všech shora uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu jako důvodnou, a proto jí v celém rozsahu vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal tuto náhradu vůči žalovanému, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.9. Náklady jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 886 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby á 500 Kč za úkon dle § 14 b) vyhl. 177/1996 Sb. (předžalobní výzva, převzetí a příprava věci a sepis žaloby) a třemi režijními paušály po 100 Kč. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce.