9 C 268/2023-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 595,99 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost , právnická osoba, . s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 963 Kč, představující úrok a částkou 4 900 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částkou 929 Kč za administrativní činnost a částkou 1 800 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště, a to vše v měsíčních splátkách po 1 328 Kč, čemuž žalovaný nedostál a zaplatil pouze 11 336 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl údaje o své osobě, přičemž tyto byl povinen uvést pravdivě a správně, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný v žádosti uvedl, že je ve starobním důchodu s příjmem 17 404 Kč, nemá vyživovací povinnost a měsíčně vynakládá částku 10 750 Kč. S ohledem na uvedené právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že žalovaný je schopen předepsanou splátku hradit. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny 4 109,75 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 168,73 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 1 912,35 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 362,68 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 702,50 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 339,98 Kč, úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši 774,36 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného do , datum, ve výši 542,30 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 109,75 Kč od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 4 278,48 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 109,75 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 168,73 Kč, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne , datum, . Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, . žalovanému v hotovosti při podpisu dohody částku 10 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 18 592 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které uvedl, že je ve starobním důchodu s příjmem 17 404 Kč a za bydlení a energie hradí 4 000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady dává částku 6 750 Kč. Za účelem ověření příjmů a výdajů měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici blíže nespecifikovaný výpis z účtu a nespecifikované rozhodnutí, které však k žalobě nepřipojila. Žalovaný neplnil své závazky řádně a uhradil pouze 11 336 Kč.4. Společnost , právnická osoba, . následně dne , datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem ze dne , datum, , který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne , datum, .5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze