9 C 281/2023-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 15 292 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . se žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím webové stránky www., hodnota, .cz, kde se žalovaná nejprve registrovala, čímž zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu, po dokončení registrace zaslala žalovaná prostřednictvím těchto webových stránek žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, na podkladě které jí byl zaslán návrh na uzavření předmětné smlouvy, jejíž text žalovaná odsouhlasila. Na podkladě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 10 000 Kč bezhotovostně převodem na účet a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 292 Kč, a to ve splatnosti do , datum, , čemuž žalovaná nedostála, protože na svůj závazek nezaplatila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Úvěruschopnost byla předchůdkyní žalobkyně ověřena lustrací žalovanou v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne , datum, . Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.3. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dohodou označenou jako Smlouva o úvěru , číslo, , která byla s žalovanou uzavřena prostřednictvím jí podané žádosti z jejího uživatelského účtu na webu www., hodnota, .cz. ze dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, ., jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalované bezhotovostním převodem na účet částku 10 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit tuto částku a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 292 Kč, vše do , datum, . Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovanou splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že ji lustrovala v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaná své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostála a nevrátila žádnou částku. Společnost , právnická osoba, . následně dne , datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalované dopisem ze dne , datum, a zároveň s tím zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku zaplatila na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů. Dopisy byly dány do přepravy dne , datum, .4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalované, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalované, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.5. S ohledem výklad citovaného ustanovení, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovanou vůbec, jelikož soudu nedoložila k tomuto žádná tvrzení, a navíc ani nedisponovala žádnými důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti prokázaly, čímž nedostála povinnosti jí uložené v ZSU. Lustrací žalované v uváděných databází pak rozhodně nelze dojít k tomu, že předchůdkyně žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně měla posuzovat jak skutečné příjmy žalované, tak její skutečné výdaje, které si měla ověřit, a až na podkladě takových zjištění posoudit, zda je žalovaná úvěruschopná. Posouzení musí být provedeno v každém případě individuálně. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 věty první ZSU, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývala již v minulosti např. z rozsudku Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci C-679/18.6. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit dle § 87 odst. 1 věty třetí ZSU a zavázat žalovanou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na účet částku 10 000 Kč a žalovaná jí nevrátils ničeho, pročež jí stále dluží částku 10 000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 10 000 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.7. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne , datum, , kterým právní předchůdkyně žalobkyně jednak oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni a jednak ji žalobkyně před podáním žaloby vyzvala k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne , datum, . K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019109), tj. dne , datum, . V daném případě soud vyhodnotil, že lhůta 3 dnů, kterou žalobkyně žalované ve výzvě poskytla je přiměřená pro splnění dluhu. Z toho vyplývá, že žalovaná měla dluh splnit nejpozději do dne , datum, . Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to ode dne , datum, . Z tohoto důvodu byl žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 472,74 Kč (57,9 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 7 625,77 Kč (42,1 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 15,8 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkov