9 C 317/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně (dále také „ČS“)se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 819 672,23 Kč z titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetového bankovnictví dne , datum, , jejíž součástí byly , právnická osoba, podmínky, na základě které ČS poskytla žalovanému částku 800 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit za to úrok 11,99 % ročně a dále poplatky dle ceníku, a to v měsíčních splátkách po 11 633 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila tak, že částku vyplatila na úhradu předchozího závazku žalovaného. Dne , datum, byl uzavřen dodatek ke smlouvě, který obsahoval změnu dne splatnosti měsíčních splátek. Žalovaný neplnil svůj závazek a dostal se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle ceníku, což ČS udělala a prohlásila úvěr dne , datum, za okamžitě splatný. Žalovaný se počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu a dluží žalobkyni částku 819 672,23 Kč na jistině a poplatcích, 67 628 Kč na smluvním úroku (z 11,99 % ročně z jistiny , datum, do , datum, ), částku 84 265,23 Kč na zákonném úroku z prodlení za dobu od , datum, do , datum, , smluvní úrok z jistiny od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení 15 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného, přičemž v tomto směru je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů, tj. úplné splacení předešlých úvěrů a jejich sloučení do jednoho nového úvěru. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Životní výdaje žalobkyně stanovila na základě uvedených dat a dle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů vč. normativních nákladů na bydlení, a to na částku 7 116 Kč. Dále v rámci interního systému zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík a registr klientských informací CBCB/CCB. Tímto zjistila, že žalovaný má u ní sjednán revolvingový úvěr s limitem 34 000 Kč s orientační splátkou 1 020 Kč a kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč s orientační splátkou 300 Kč, jakož i jeden úvěr u jiného věřitele se splátkou 11 539 Kč, který však byl konsolidován poskytnutým úvěrem. Ze zjištěného žalobkyně dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splatit, a proto byla žádost žalovaného o poskytnutí úvěru schválena3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne , datum, . Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:5. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že v dohodě ČS jako banka prohlásila, že poskytuje žalovanému jako úvěrovanému úvěr v celkové výši 800 000 Kč s tím, že jej žalovaný splatí nejpozději do , datum, v měsíčních splátkách po 11 633 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 11,99 % ročně. Dle čl. 2.2 smlouvy bylo ujednáno, že finanční prostředky budou užity na splacení dluhu žalovaného vedeného na účtu č. , č. účtu, . Dodatkem ze dne , datum, se strany dohodly na tom, že splátka bude splatná k 16. dni v měsíci (nikoliv k 15. dni, jak si dojednaly původně).6. Výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně rovněž žalovanému sdělila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Dle připojené kopie poštovního podacího archu byla tato výzva předána k poštovní přepravě dne , datum, .7. Z tabulky podkladů pro soudní řízení soud zjistil, že žalovaný načerpal částku 800 000 Kč dne , datum, a uhradil celkem 49 235,97 Kč.8. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 12) soud zjistil, že ČS popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného (viz žalobní tvrzení) a dále uvedla, že žalovaný uvedl příjem 27 896 Kč, což pracovník banky zkontroloval z příchozích transakcí na účtu žalovaného.9. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.10. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru ze dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, , se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 800 000 Kč při úrokové sazbě 11,99 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 11 633 Kč. ČS tyto finanční prostředky žalovanému dle dohody poskytla na úhradu jeho předchozího závazku. Před sjednáním dohody ČS zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky na základě informací sdělených žalovaným o tom, že má příjem 27 896 Kč, mezi výdaje neuvedl ničeho, pouze částku 0 Kč. Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi CCB, jakož i ve vlastních systémech. Příjem si žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného, které však k žalobě nepředložila. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu, statistických dat a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas a na svůj dluh uhradil celkem částku 49 235,97 Kč. Zástupce žalobkyně dopisem ze dne , datum, vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody a zároveň jej poučil, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne , datum, .11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které ČS poskytla žalovanému prostředky ve výši 800 000 Kč na splacení jeho předchozího závazku. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).16. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru,