9 C 329/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 929,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku jí žalovaný dluží z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru evidované na úvěrovém účtu č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela dne , datum, a na základě které mu poskytla úvěr do výše limitu 10 000 Kč, oproti závazku žalovaného tento úvěr splácet spolu s úrokem 16,90 % ročně, nicméně žalovaný, ačkoliv úvěr čerpal, nesplácel splátky včas a úvěr se tak v souladu se smluvními podmínkami stal splatným ke dni , datum, , kdy dlužná částka činila 12 583 Kč. Žalobkyně několikrát upozornila žalovaného na povinnost dluh zaplatit, ale žalovaný nic nezaplatil. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 9969,5 Kč; poplatků 1 960 Kč; kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1670,2 Kč (z jistiny v sazbě 16,90% za dobu od uzavření smlouvy do , datum, ); kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1034,28 Kč (z neuhrazených částek po splatnosti za dobu od uzavření Smlouvy do 22 .5. 2023).2. Před podáním žaloby zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Dále žalobkyně v rámci interního systému zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, ze kterých nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby žalobkyně žalovanému úvěr neposkytla, stejně tak nevyplývalo, že by žalovaný měl více dluhů, které není schopen splácet, či že jeho platební morálka neodpovídá požadavkům. Schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr posuzuje žalobkyně v každém případně individuálně a vynakládá aktivní činnost za účelem zjištění, zda dosavadní, ale i předpokládané majetkové a osobní poměry žadatele odpovídají tomu, aby při vynaložení této odborné péče žalobkyně úvěr žadateli poskytl. Výdaje stanovila dle dat uváděných žalovaným a podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a normativními náklady na bydlení. V případě žalovaného výdaje stanovila na 6 435 Kč. Z rejstříku CCB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl kontokorentní úvěr v ČS s limitem 5 000 Kč, kreditní kartu ve stejné společnosti s limitem 16 000 Kč. Žalovaný tak dle propočtů žalobkyně disponoval volnými prostředky 22 783 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne , datum, . Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.4. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou ze dne , datum, se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli, že žalobkyně se mu zavazuje poskytnout úvěr do výše 10 000 Kč a v souvislosti s tím vést kartový účet žalovaného a žalovaný se zavazuje poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky 16,90 % ročně a další ceny (smlouva o úvěru a záznam o poskytnutí vysvětlení a předsmluvních informací). Žalovaný následně průběžně vyčerpal dne , datum, jednorázově částku 10 000 Kč (podklady pre súdné konanie). K úhradě celé částky byl žalovaný vyzván také dopisem ze dne , datum, , který byl zároveň upomínkou před podáním žaloby (výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, ). Před sjednáním dohody ČS zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky na základě informací sdělených žalovaným o tom, že má příjem 23 913,33 Kč, mezi výdaje neuvedl ničeho, pouze částku 0 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi CCB, jakož i ve vlastních systémech, čímž zjistila, že žalovaný má dva splátkové závazky u , právnická osoba, , a to konkrétně kontokorent a kreditní kartu (výpis z CCB). Z provedeného dokazování, a to ani z tvrzení žalobkyně, nevyplynulo, jakým způsobem si ověřila příjem žalovaného, když k žalobě připojila výpisy z účtu, avšak za dobu následující po uzavření dohody. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu, statistických dat a normativních nákladů na bydlení.5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k čerpání úvěrový rámec 10 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele ro