9 C 77/2024-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 168 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na dobu neurčitou, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za uplynulé období (40 % měsíčně z jistiny), což neučinil, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu upomínán jak žalobkyní, tak zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne , datum, . K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky , web, , na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních údajů, vč. čísla účtu, telefonního čísla a emailové adresy, dále uvedl heslo pro přístup k uživatelskému profilu a zaškrtl políčko, že souhlasí se smluvní dokumentací, a následně dokončil registraci zadáním verifikačního SMS kódu. Žalovaný dále zaplatil žalobkyni 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu (ověřovací platba). Po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Tuto pak žalovaný podepsal zadáním SMS kódu do příslušného formulářového pole na webu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, jakož i z poskytnutých výpisů z bankovního účtu případně výplatních pásek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne , datum, . Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.3. Dohodou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , která byla s žalovaným uzavřena prostřednictvím jím podané žádosti z jeho uživatelského účtu na webu , web, ., ze dne , datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku až do výše limitu 20 000 Kč. Před podpisem smlouvy žalovaný odeslal na účet žalobkyně verifikační platbu 1 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku s úrokem 40 % měsíčně tak, že každý měsíc bude splácet úrok přirostlý za uplynulé období až do splacení jistiny, kterou může zaplatit kdykoliv. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne , datum, tím, že žalovanému zaslala na účet, ze kterého předtím odeslala verifikační platbu, částku 12 000 Kč. Žalovaný však neplnil své povinnosti řádně a dostal se do prodlení. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že lustrovala žalovaného v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB a navíc jeho příjem zkontrolovala z jedné výplatních pásek za měsíce prosinec , rok, až únor , rok, a duben , rok, až červen , rok, . Žalobkyně následně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů. Dopis byly dány do přepravy dne , datum, .4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).5. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.6. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když lze uzavřít, že příjmy si žalobkyně sice ověřila řádně dostatečným počtem výplatních pásek žalovaného, které předcházely datu uzavření úvěru, nicméně pokud se týká výdajů, žalobkyně na jejich zjišťování či jejich ověření zcela rezignovala. Nahlédnutí do nejrůznějších databází nemůže tento závěr nijak zvrátit, neboť z nich není možné zjistit jakékoliv pravidelné výdaje osoby žádající o poskytnutí úvěru. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 12 000 Kč a dále nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný cokoliv vrátil, proto jí stále dluží částku 12 000 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 12 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pak žalobkyni nemohl být přiznán smluvní úrok z dlužné částky.8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni také nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud