9 C 82/2024-35 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 743,55 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty č. , hodnota, , na podkladě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ke kreditní kartě ve výši 20 000 Kč, což splnila, když žalovanému otevřela účet č. , č. účtu, a vydala mu kreditní kartu, a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z čerpaného úvěru, čemuž žalovaný nedostál, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva ujednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 19 198,55 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 834,39 Kč, smluvní poplatky ve výši 3 545 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od , datum, do , datum, ve výši 1 259,98 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 198,55 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní úrok ve výši 22,99 % p.a. z částky 19 198,55 Kč od , datum, do zaplacení.2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, kterou hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, čímž získala částku disponibilních zdrojů. Předchůdkyně žalobkyně vyšla ze žádosti, kde žalovaný uvedl, že je svobodný a žije u rodičů, příjem si pak ověřila z běžného účtu žalovaného, který byl 23 798Kč, plus příjem domácnosti žalovaný uvedl 55 000 Kč. K tomu , právnická osoba, zohlednila interní splátky 6 197,34 Kč, externí splátky 1 296 Kč a životní náklady 7 151 Kč. Žalovaný za dobu trvání úvěru čerpal částku celkem 21 338 Kč a uhradil celkem 5 511,52 Kč. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně znovu vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, což nesplnil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne , datum, . Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.5. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č., hodnota, a vydání a užívání karty ze dne , datum, se společnost , právnická osoba, ., zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, které může žalovaný čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty, oproti závazku žalovaného poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z čerpaných prostředků (smlouva o spotřeb. úvěru). úroková sazba byla ujednána na 22,99 % ročně (smlouva o spotřeb. úvěru). Žalovaný prostředky průběžně čerpal a od , právnická osoba, takto získal celkem 21 338 Kč (platební historie). Před sjednáním dohody společnost , právnická osoba, . zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, žalovaný nejprve vyplnil žádost, kde uvedl příjem 23 798 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Uvedená banka úvěruschopnost hodnotila individuálně, přičemž si kromě dalšího ověřila příjem žalovaného z jeho běžného účtu (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Předchůdkyně žalobkyně dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, kdy zjistila, že žalovaný má interní splátky 6, 197,64 Kč a externí splátky 1 296 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Ostatní výdaje žalovaný uvedl ve výši 0 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Dále banka zjistila, že žalovaný bydlí u rodičů a je svobodný. Následně banka přistoupila k výpočtu disponibilní částky tak, že od příjmů odečetla splátkové výdaje, a další výdaje, u nichž počítala s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti žalovaného vyhověno a předchůdkyně žalobkyně s ním uzavřela popsanou dohodu. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil celkem 5 511,52 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, (platební historie). Společnost , právnická osoba, . následně dne , datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu (smlouva o postoupení pohledávek) a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávek). Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne , datum, (poštovní podací arch k odeslaným předžalobním upomínkám). Z ostatních předložených důkazů soud již pro nadbytečnost nic dalšího nezjišťoval vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení věci.6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které se , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému k čerpání úvěrový rámec 20 000 Kč prostřednictvím jí vydané kreditní karty. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).12. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud