11 C 155/2025-44 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 28 204 Kč, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 2. 7. 2024. K uzavření smlouvy přitom došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , internetová adresa, v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla. Žalovaný jako zájemce o uzavření smlouvy vyplnil požadované údaje, po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces, kdy na telefonní číslo , tel. číslo, byl zaslán podpisový SMS kód. V okamžiku, kdy žalovaný zadal tento kód na webové stránce , internetová adresa, , byla uzavřena smlouva a následně byla odeslána na e-mailovou adresu žalovaného, která byla uvedena v žádosti a je zároveň součástí smlouvy, a to , e-mail, . Následně pro ověření identity žalovaného by tento musel zaplatit částku 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. V tomto případě žalovaný zaslal kopii výpisu z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví. Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena. Na základě této smlouvy tak byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 28 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 924 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců dle splátkového kalendáře. V daném konkrétním případě tak byla částka 28 000 Kč zaslána žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 2. 7. 2024. Strany si dále sjednaly poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, kdy bylo urychleno poskytnutí úvěru na účet klienta a žalovaný v tomto případě obdržel schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření jeho identity, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč za odložení splátky úvěru o měsíc a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, kdy se žalobkyně zavázala zasílat žalovanému informace o každé důležité události. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 1 372 Kč. Žalovaný dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky tzv. korunovým odkladem, za který mu byl účtován poplatek ve výši 2 772 Kč. Žalovaný uhradil za trvání smlouvy částku 20 599 Kč. Jednotlivé platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaný přitom své povinnosti řádně neplnil a dostal se s jednotlivými splátkami do prodlení, na které byl upozorněn. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta ve výši 4 x 500 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 4 x 300 Kč. Dne 7. 4. 2025 byla žalovanému odeslána výzva k úhradě s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dne 9. 5. 2025 došlo k zesplatnění úvěru a ukončení smlouvy. Za odeslanou výzvu si žalobkyně účtuje 130 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když zkoumala, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI, CRIBIS a ISIR a současně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, na které aplikovala svou metodiku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný podal ve věci odpor proti platebnímu rozkazu, kdy se snažil o smírné vyřešení věci, ale ze strany žalobkyně toto nebylo možné, a proto k věci samé uvedl, že považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, který v době poskytnutí úvěru měl i jiné úvěry, ke kterým nebylo přihlíženo.3. Z jednání konaného dne 29. 9. 2025 se zástupce žalovaného omluvil ze zdravotních důvodů. Žalobkyně, která se k jednání dostavila, setrvala na svém procesním stanovisku beze změn a doplňků.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní označenými jako úvěrová zpráva, úvěrová smlouva ze dne 2. 7. 2024, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník od 4. 1. 2019, přehled pohybu na účtech, doklad o provedené platbě, metodika posouzení úvěruschopnosti klienta, výzva ke splácení celé půjčky ze dne 9. 5. 2025, karta klienta, výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 7. 4. 2025 včetně dokladů o doručení a předžalobní výzva ze dne 12. 5. 2025 včetně dokladu o doručení. Z předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že v rámci dohody uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní a žalovaným datované dnem 2. 7. 2024, se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 28 000 Kč a následně také na podkladě této dohody skutečně tyto finanční prostředky poskytla převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 2. 7. 2024 a žalovaný se naopak zavázal takto poskytnutou částku žalobkyni vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 924 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, ISIR a CRIBIS, dále jej podrobila důslednému kreditnímu skóre, kdy posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku. Žalobkyně uvedla u příjmů žalovaného částku 42 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti taktéž 42 000 Kč měsíčně a u výdajů uvedla splátky jiným společnostem ve výši 25 000 Kč měsíčně. Z přehledu pohybu na účtech žalovaného za období zhruba 3 měsíců vyplývá, že žalovaný měl každý měsíc vyšší výdaje než příjmy. Deklarovaných příjmů žalovaný nikdy nedosáhl. Žalovaný měl již před poskytnutím úvěru od žalobkyně jiné úvěry, který byl povinen splácet. Z výpisu z účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaný nemá dostatek volných finančních prostředků. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil celkem částku 20 599 Kč. V souvislosti s upomínáním si žalobkyně naúčtovala smluvní pokutu ve výši 4 x 500 Kč a náklady ve výši 4 x 300 Kč a 130 Kč. Úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 9. 5. 2025. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 5. 2025, odeslaným dne 13. 5. 2025, vyzvala žalovaného k okamžitému vrácení dlužné částky.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V