12 C 131/2025-39 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tento nárok uplatňuje z titulu bezdůvodného obohacení, kdy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou úvěrovou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem či vyjádřením dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na které soud pro stručnost odkazuje spolu s potvrzením , Anonymizováno, ze dne , datum, soud učinil skutkový závěr, že právním předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostním převodem žalovanému částku 20 000 Kč, a to na jeho účet. Dále ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Uzavření úvěrové smlouvy v řízení prokázáno nebylo.5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku 20 000 Kč dne , datum, , přičemž žalovaný netvrdil, že by něco zaplatil, čímž by nárok žalobkyně zanikl. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení. Soud má za to, že se mezi účastníky nejedná o závazek ze smlouvy o úvěru, a to z toho důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by taková smlouva mezi účastníky byla uzavřena. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě v částce 20 000 Kč vyhověno, kdy ostatně sama žalobkyně toto požaduje. Úrok z prodlení je pak požadován od 18. 9. 2024, tedy po uplynutí lhůty stanovené žalovanému ve výzvě k plnění ze dne 7. 9. 2024.6. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 2 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b) a jeden úkon za 300 Kč (z důvodu novely AT k 1. 1. 2025), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, činí celkem 2 494 Kč7. Lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.