12 C 263/2025-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 18 691 Kč, kterou žalobkyně požadovala za úhradu léčení poškozeného , jméno FO, , kdy za poškození jeho zdraví byl uznán vinným žalovaný, a to trestním příkazem Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, . Žalobkyně má právo na náhradu nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění poskytnuté svým pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněnou protiprávním jednáním. dle § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. Žalovaný ani přes výzvu k zaplacení ze dne 19. 9. 2024 nic nezaplatil, proto žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení svým postojem, kdy nereagovali na výzvu soudu v případě žalovaného, nebo písemným souhlasem v případě žalobkyně dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyni, a to trestním příkazem Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, , vyúčtováním nákladů na léčení poškozeného a předžalobní výzvou včetně obálky.5. Podle § 2910 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.6. Podle § 2820 věty prvé o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil.7. Podle § 17 odst. 6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna hradí poskytovatelům, s výjimkou poskytovatelů lékárenské péče, léčivé přípravky paušální částkou, jejíž výše se sjedná ve smlouvě podle odstavce 1. Nad rámec sjednané paušální částky příslušná zdravotní pojišťovna uhradí, ve výši stanovené Ústavem, poskytovatelům poskytujícím ambulantní zdravotní péči, léčivé přípravky, u nichž rozhodne Ústav o takovém způsobu úhrady. Ve smlouvě může zdravotní pojišťovna sjednat jiný způsob úhrady léčivých přípravků při poskytování ústavní péče, u kterých sjednala výši a podmínky úhrady s držitelem rozhodnutí o registraci nebo s výrobcem.8. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně tak, že žaloba je důvodná. Podle výše citovaných ustanovení, zejména dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má žalobkyně právo vůči žalovanému na náhradu nákladů, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného. Žalobkyně jako zdravotní pojišťovna uhradila za svého pojištěnce, poškozeného , jméno FO, , zdravotní péči zdravotnickému zařízení v celkové částce 18 691 Kč, kdy ambulantní péče byla vyúčtována na částku 3 355.77 Kč, náklady na dopravu 2 600,33 Kč a hospitalizace v částce 12 734,61 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný tyto náklady žalobkyni neuhradil, soud vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k úhradě nákladů spojených s léčením pojištěnce žalobkyně, když nárok žalobkyně byl zcela důvodný a prokázaný. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb., proto soud zavázal žalovaného k úhradě i tohoto příslušenství.11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.12. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit jí plné náklady řízení. Tyto celkové náklady řízení činí souhrnnou částku 1 400 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a částkou 600 Kč jako náklady nezastoupeného účastníka mající oporu v § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., které se skládají ze dvou úkonů po 300 Kč, a to z návrhu ve věci samé a výzvy k plnění. S ohledem na tyto závěry byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku v souhrnné výši 1 400 Kč.