12 C 307/2025-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tento nárok uplatňuje z titulu bezdůvodného obohacení, kdy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou úvěrovou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem či vyjádřením dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na které soud pro stručnost odkazuje soud učinil skutkový závěr, že právním předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostním převodem žalovanému částku 20 000 Kč, a to na jeho účet. Dále ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Uzavření úvěrové smlouvy v řízení prokázáno nebylo.5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku 20 000 Kč dne ve třech platbách dne 28. 1. 2024, 30. 1. 2024, přičemž žalovaný netvrdil, že by něco zaplatil, čímž by nárok žalobkyně zanikl. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení. Soud má za to, že se mezi účastníky nejedná o závazek ze smlouvy o úvěru, a to z toho důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by taková smlouva mezi účastníky byla uzavřena. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě v částce 20 000 Kč vyhověno, kdy ostatně sama žalobkyně toto požaduje. Úrok z prodlení je pak požadován od 1. 7. 2025, tedy po uplynutí lhůty stanovené žalovanému ve výzvě k plnění ze dne 20. 6. 2025.6. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, činí celkem 2 615 Kč.7. Soud v tomto případě aplikoval § 14b a. t.., jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), přičemž požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč8. Lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.