19 C 181/2025-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15 690,75 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 21. 12. 2023 Smlouvu o úvěru, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 500 Kč na bankovní účet , č. účtu, a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 190,75 Kč nejpozději do 20. 1. 2024. Žalovaný nehradil řádně, když k datu splatnosti a rovněž ani k dnešnímu dni neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného zjišťovala z veřejně dostupných databází a dále vycházela z toho, že žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splatit.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.5. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o úvěru ze dne 21. 12. 2023, formuláře pro standardní informaci žalovanému, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 3. 2025, seznamu postupovaných pohledávek, předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím zaslání žalovanému, vyjádření banky žalovaného o potvrzení, že částka 7 500 Kč byla připsána dne 21. 12. 2023 na účet žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávky, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2023 smlouvu o úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 20. 1. 2024, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 190,75 Kč. Na tento úvěr žalovaný dosud neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně neměla a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a výdajovou stránku žalovaného, jeho osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaný schopen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 7 500 Kč s příslušenstvím s ohledem na své osobní a majetkové poměry.6. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 7 500 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu na běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku nevrátil ničeho. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.7. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalovaného jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.8. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).9. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu. Výše popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené její možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 7 500 Kč, žalovaný dosud nevrátil ničeho, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 7 500 Kč. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu.11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesní úspěch na obou stranách sporu je možné vyhodnotit jako cca obdobný.