9 C 127/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost , právnická osoba, s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím, a to v 13 měsíčních splátkách, čemuž žalovaná nedostála a nevrátila žádnou částku. Pohledávku následně získala společnost , právnická osoba, . na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne , datum, , kterou s ní uzavřela , právnická osoba, . Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, ., která ji pak na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny 35 000 Kč, smluvního úroku z 35 000 Kč ve výši 25,85 % ročně od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z 35 000 Kč ve výši 9 % ročně od , datum, do zaplacení.Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací , právnická osoba, zjistila výši měsíčního čistého příjmu žalované při zohlednění životního minima žalované a jejích měsíčních závazků. Žalovanou dále lustrovala ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne , datum, , ale žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.3. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla nikým rozporována a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.4. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 35 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 59 150 Kč, z toho 0 Kč jako poplatek za uzavření smlouvy, 7 700 Kč jako poplatek za správu úvěru, částku 6 650 Kč za hotovostní výběr splátek a také úrok 28 % z poskytnutých prostředků za dobu trvání smlouvy. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 13 měsíčních splátkách. Před sjednáním dohody společnost , právnická osoba, zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovanou vyplnila prohlášení do žádosti o spotřebitelský úvěr ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaná bydlela s další osobou v nájmu, měla jednu vyživovací povinnost (podle připojeného rozsudku byla nezletilá dcera roč. , rok, a otci byla uložena povinnost přispívat na výživu 1500 měsíčně), pracuje s příjmem 8 160 Kč a dále pobírá příspěvek na bydlení (toto bylo doloženo třemi poštovními poukázkami za měsíce červenec až září , rok, , kdy příspěvek činil 5 156 Kč, nicméně z důvodu začernění poukázek, není patrné komu a ani na jakou adresu byly příspěvky poukazovány) a příjem domácnosti činí 34 816 Kč, který si , právnická osoba, ničím neověřovala. Příjem žalované ze zaměstnání si , právnická osoba, ověřila z dohody o provedení práce a potvrzení zaměstnavatele za měsíce srpen až říjen , rok, , dle kterých si vydělala v průměru 8 160 Kč. U výdajů žalovaná uvedla, že na bydlení a energie platí 3 345 Kč, na stravu dá 2 500 Kč a na ostatní výdaje dává 1 000 Kč. Tyto údaje si , právnická osoba, ověřila jednak z evidenčního listu, dle kterého činil nájem a zálohy (pouze vodné a stočné, plus elektrické spotřebiče 20 Kč a kominík) celkem 3 345 Kč, tak z nájemní smlouvy. Z ničeho pak nevyplývá, jaké jsou další náklady na bydlení žalované, např. náklady na energie v podobě min. elektřiny. Stejně tak , právnická osoba, zjevně podrobně nezkoumala závazky žalované, ačkoliv žalovaná v žádosti uvedla, že zkušenosti se spotřebitelskými úvěry má. Společnost , právnická osoba, . (která pohledávku získala na základě převodu části závodu ze dne , datum, od , právnická osoba, ) dne , datum, prodala pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, , která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, prodala žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem ze dne , datum, .5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 1