9 C 138/2025-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také „Rfb“) uzavřela se žalovaným dne , datum, prostřednictvím internetového bankovnictví Smlouvu o vydání kreditní karty EASY karta č. , hodnota, , dle které se Rfb zavázala vydat žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem a umožnit mu provádět hotovostní a bezhotovostní transakce do limitu 50 000 Kč oproti závazku žalovaného prostředky vrátit s úrokem 23,99 % (který žalobkyně nyní požaduje ve výši 12,75 % ročně) a poplatky, a to v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně ve výši 200 Kč, avšak žalovaný nakonec nehradil splátky řádně a včas, přičemž Rfb využila svého práva sjednaného v podmínkách a s účinností ke dni , datum, prohlásila všechny závazky žalovaného za okamžitě splatné a dlužná částka k tomuto dni činila 73 802,55 Kč a dosud nebyla žalovaným uhrazena. Za dobu trvání smlouvy žalovaný načerpal celkem částku 530 945,57 Kč a uhradil celkem částku 494 120,95 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Žalovaný nic dalšího nezaplatil, a to ani na podkladě zaslané předžalobní výzvy. Před uzavřením smlouvy Rfb zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že odkázala na protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, přičemž Rfb získala informace o finanční situaci žalovaného, kdy průměrné příjmy na běžném účtu činily 36 515,00 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, jelikož žalobkyně nesouhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. K jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavil žalovaný, který byl řádně předvolán, a žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla rozporována, které hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.3. Rfb na základě písemné dohody mezi ní a žalovaným ze dne , datum, poskytovala žalovanému mimo jiné služby v podobě vedení běžného účtu a bankovnictví (zjištěno ze Smlouvy o poskytováno bankovních a dalších služeb). Žalovaný dne , datum, písemně navrhl Rfb, že ona mu poskytne úvěr ke kreditní kartě do limitu 50 000 Kč a on se naproti tomu zaváže takto vyčerpané finanční prostředky splatit spolu s úrokem a poplatky, a to ve splátkách ve výši 3,2 % z čerpané částky, minimálně 200 Kč (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty EASY č. , hodnota, ). Jak je zřejmé z předložených výpisů z účtu, předchůdkyně žalobkyně dohodu akceptovala, konkrétně dne , datum, , a žalovaný začal čerpat finanční prostředky prostřednictvím zaslané kreditní karty (zjištěno z listiny Akceptace návrhu na uzavření smlouvy). Před odsouhlasením návrhu dohody Rfb zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že zjistila, zda má žalovaný nějaké dluhy, nahlédla do blacklistu, kde bylo k žalovanému uvedeno „vysoký počet aktivních smluv“ a „příliš krátká historie“, kdy v podrobnostech je uvedeno, že měl 4 existující splátkové závazky (splátka 13 423 Kč s tím, že zbývalo ještě uhradit 2 112 127 Kč), ostatní záznamy jsou stran úvěrových rámců, jednu nesplátkovou a dále jednu kreditní kartu (zjištěno z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a z Výpisu z konsolidovaného blacklistu). Dále Rfb nahlédla do externích registrů, jako BRKI, NRKI a Solus (žalovaný byl bez negativního záznamu), dále zohlednila příjmy žadatele, pravidelné výdaje, které se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů, kontrolovala IP adresu a mobil žalovaného za účelem zabránění podvodu, a provedla celkový skóring klienta, stejně tak nahlédla do insolvenčního rejstříku, kde žalovaný neměl záznam (zjištěno z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta). V neposlední řadě Rfb zjistila, že na běžném účtu měl žalovaný příjmy 36 515 Kč měsíčně (zjištěno z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta). Z výpisu z účtu soud však zjistil, že se jedná o výpis za dobu od , datum, do , datum, , kde byl na konci mínusový disponibilní zůstatek, stejně tak soud z výpisu nezjistil příjem, jak uváděla žalobkyně, resp. Rfb, ale příjem prokazatelně ze zaměstnání (společnost BAJUSZ), neboť platba přicházela pravidelně každý měsíc, činil maximálně 30 979 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu), v dalším žalobkyně nic netvrdila a je zjevné, že Rfb pouze mechanicky sečetla a zprůměrovala příchozí platby, aniž by se zajímala o povahu těchto plateb. Pokud se týká výdajů, tyto nebyly žalovaným uváděny ani Rfb ověřovány, byť byl k dispozici výpis z běžného účtu, čemuž nasvědčuje i předposlední odstavec Protokolu o ověření úvěruschopnosti, kde je uvedeno, že klient dostal nabídku na základě průměrných příjmů. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně načerpal celkem částku 530 945,57 Kč (tvrzení žalobkyně a dále podložená souhrnným výpisem z kartového účtu) a uhradil ve splátkách celkem 494 120,95 Kč (tvrzení žalobkyně). Protože žalovaný neplnil splátky tak, jak si s Rfb ujednal, zaslala mu Rfb dne , datum, informaci, že prohlašujeme všechny vaše závazky z výše uvedené smlouvy v celé výši za okamžitě splatné ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 73 802,55 Kč (zjištěno z Okamžité splatnosti kreditní karty a přehledu odeslaných zásilek). Společnost Rfb následně písemnou dohodou ze dne , datum, prodala pohledávku za žalovaným žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (zjištěno z Vyrozumění o postoupení pohledávky a přehledu odeslaných zásilek). Žalobkyně dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody a zároveň jej poučila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu, tato zásilka byla do poštovní přepravy dána stejný den (zjištěno z Výzvy k plnění a podacího lístku).4. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 50 000 Kč k opakovanému čerpání. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).9. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti.