9 C 158/2025-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 29 388,01 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost , právnická osoba, . s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 761 Kč, představující úrok a částkou 7 350 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částkou 2 077 Kč za administrativní činnost a částkou 2 700 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště, a to vše v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, čemuž žalovaná nedostála. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla údaje o své osobě, přičemž tyto byla povinna uvést pravdivě a správně, což stvrdila svým podpisem. Tyto údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a výpisů z bankovního účtu. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny 11 902,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 481,36 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 751 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 632,09 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 121,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši 979,01 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši 1 920,26 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 11 902,13 Kč od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 383,49 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne , datum, vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se vyjádřily, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou a žalobkyni poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jejich souhlas předpokládat. Žalovaná ani žalobkyně se k této výzvě nijak nevyjádřily a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla společnost , právnická osoba, . žalované v hotovosti při podpisu dohody částku 15 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 27 888 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná dle transakční historie uhradila celkem částku 6 000 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet na základě žalovanou vyplněné žádosti, ve které uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je zaměstnaná s příjmem celkem 19 016 Kč a za bydlení a energie hradí 3 000 Kč a za dopravu, jídlo a osobní náklady dává částku 6 960 Kč, dále má srážky ze mzdy 200 Kč a platí stávající závazky částkou 1 200 Kč měsíčně. Za účelem ověření příjmů měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu, ze kterých soud zjistil, že je zaměstnaná a za měsíce srpen až říjen , rok, měla průměrný příjem 18 750 Kč. Z předložené smlouvy o nájmu bytu vyplývá, že žalovaná se zavázala hradit měsíční nájemné 10 500 Kč a zálohy na služby (bez elektřiny) 2 700 Kč, což je v přímém rozporu s tím, co předchůdkyně žalobkyně vepsala do žádosti. Tvrzené výpisy z účtu žalobkyně nepředložila s odkazem na judikaturu. Společnost , právnická osoba, . následně dne , datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem, který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne , datum, .4. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).9. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K