9 C 210/2025-37 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 10 858,08 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 117 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr za stanovených podmínek splatit spolu s úrokem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Oznámení o úrokových sazbách a Sazebník. Dohoda byla upravena Dodatkem ze dne , datum, . Před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně posouzena tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů. Žalobkyně rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. K výzvě soudu žalobkyně ještě doplnila, že vycházela z čestného prohlášení žalovaného, že má příjem 30 000 Kč měsíčně. Pokud se týká výdajů žalovaného, tak vycházela z částky 8 620 Kč, která se skládá z ostatních výdajů ve výši 1 500 Kč, výdajů na bydlení ve výši 2 500 Kč a částky představující výši životní minimum 4 620 Kč a výdajů na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč a výdajů na závazky u žalobkyně ve výši 0 Kč. Výdaje na bydlení žalobkyně porovnává se statistickými údaji a skóringovým modelem. Částku celkových příjmů žalobkyně porovnala s pravidelnými mandatorními výdaji a paušálními výdaji ve výši životního minima a zjistila, že žalovanému zůstane 64 % příjmů, čímž jeho úvěruschopnost byla zjevně dána. Na základě všech těchto okolností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami a úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Žalovaná částka zahrnuje nesplacenou jistinu 104 146,08 Kč a poplatky ve výši 5 712 Kč. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, s tím, že dlužnou částku má uhradit do 7 dnů od odeslání dopisu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, zaslal pouze další vyjádření ve věci, a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 117 000 Kč na jeho žádost, kterou učinil samotným podpisem dohody (resp. návrhu), oproti závazku žalovaného vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem 13,5 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 012 Kč. Tato dohoda pak byla modifikována dodatkem ze dne , datum, , kde si strany navíc dohodly způsob a místo doručování. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovaný načerpal finanční prostředky dne , datum, . Naopak žalovaný přestal v průběhu trvání dohody plnit svůj závazek, dostal se se splácením do prodlení. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 35 388,62 Kč (zjištěno z výpisu z úvěru, konkrétně součtem položek TC 11). Dlužno dodat, že problém se splácením splátek v plné výši v řádném termínu, tj. ve výši 2 012 Kč k 15. dni v měsíci měl žalovaný již v měsíci prosinec 2022 a již v únoru 2023 hradil sankce za prodlení. Situace se pak opakovala např. v srpnu a září 2023 nebo v prosinci 2023 dále. Jelikož žalovaný svůj dluh neplnil řádně vyzval ho zástupce žalobkyně dopisem podaným k poštovní přepravě dne , datum, k úhradě celého dluhu jinak se žalobkyně bude svého práva domáhat u soudu a poskytl mu k úhradě lhůtu do , datum, . Před uzavřením dohody zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů, kde neměla žalovaná žádný negativní záznam (zjištěno z listiny Rejstříková kontrola a BRKI a NRKI a návrhu na poskytnutí úvěru) a rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. Vycházela z návrhu na poskytnutí úvěru, kde žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a příjem ze zaměstnání 30 000 Kč, což měl doložit čestným prohlášením, které však žalobkyně nedoložila. Pokud se týká výdajů žalovaného tak v žádosti uvedl 2 500 Kč na bydlená, 1 000 Kč na pojištění, 500 Kč na spoření a na ostatní výdaje 500 Kč, plus žalobkyně dopočetla výdaje přidáním částky životního minima. S ohledem na právní závěr soudu nebylo již třeba více zjišťovat skutkový stav věci.4. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému na jeho žádost poskytnuty finanční prostředky ve výši 117 000 Kč bezhotovostním převodem. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).7. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informac