10 C 42/2026-51 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení částky 38 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila žalované jako kauci při uzavření nájemní smlouvy k bytové jednotce č. , hodnota, na adrese , adresa, , uzavřené dne 17.10.2024, na základě které žalobkyně užívala předmětný byt do 1.8.2025, kdy po skončení nájmu byt žalované předala, avšak žalovaná žalobkyni dosud jistotu nevrátila, ačkoliv žalobkyně byt vrátila v odpovídajícím stavu bez závad a dluhů.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že žalobkyně řádně od samého počátku trvání nájemního poměru neplatila nájemné a zálohy za služby, z bytu se odmítala vystěhovat a předmětný byt žalované vrátila až na základě rozsudku teprve dne 18.12.2025. Žalovaná započetla dluhy na nájemném a službách v celkové výši 183 054 Kč oproti žalované kauci dne 26.1.2026, žalobkyně dosud dluží žalované částku 145 054 Kč. Z výše uvedeného důvodu navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu a poukazovala na další podvodná jednání žalobkyně, která jsou předmětem vyšetřování.3. Z nesporných tvrzení účastníků, z rozsudku Okresního soudu v , adresa, z 21.10.2025, čj. , spisová značka, , jakož i z korespondence mezi účastníky bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17.10.2024 uzavřena nájemní smlouva k výše popsanému bytu na dobu určitou do 31.7.2025 a žalobkyně se zavázala k úhradě nájemného ve výši 14 000 Kč a záloh na služby ve výši 2 425 Kč a od 17.6.2025 ve výši 7 425 Kč měsíčně. Žalobkyně zaplatila žalované kauci ve výši 38 000 Kč. Žalobkyně řádně neplatila úhrady za užívání bytu a po skončení nájmu dle nájemní smlouvy dne 31.7.2025 byt nevyklidila ani nepředala, k odevzdání bytu došlo až na základě rozsudku soudu v prosinci 2025. Žalovaná uplatnila dne 26.1.2026 jednostranným započtením vůči kauci ve výši 38 000 Kč svoji pohledávku dlužného nájemného a služeb za období 4 – 12/2025 včetně vyúčtování služeb za rok 2024 v celkové výši 183 054 Kč. Z korespondence mezi účastníky bylo dále zjištěno, že žalobkyně byla opakovaně upomínána o dlužná nájemná a služby, žalobkyně opakovaně přísliby písemně potvrzenými stvrdila existenci dluhů a slíbila tyto uhradit. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by všechny úhrady za užívání bytu žalované zaplatila, ačkoliv takto byla vyzvána i právním zástupcem žalované v rámci řízení o vyklizení.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná kauci ve výši 38 000 Kč žalobkyni nevrátila, neboť oproti této kauci započetla dne 26.1.2026 svoji pohledávku vůči žalobkyni na dlužném nájemném a službách za období od 4 – 12/2025, která představovala částku 183 054 Kč.5. Podle § 1982 odst. 1, 2 občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.6. Podle § 2254 odst. 2 věty první občanského zákoníku při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží.7. Podle výše citovaného ustanovení zaniklo právo žalobkyně k vrácení kauce jednostranným započtením pohledávky žalované vůči žalobkyni na dlužné nájemné a služby za období od 4 -12/2025. Žalovaná řádně uplatnila námitku započtení, obě pohledávky již byly splatnými, proto závazek žalované vrátit žalobkyni kauci dle § 2254 odst. 2 občanského zákoníku zanikl výše popsaným způsobem. Pro výše uvedené tedy žaloba žalobkyně nebyla důvodná, proto jí soud zamítl.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla zcela úspěšná a má právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, jež představují 3 paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 1, § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě, přípravu účasti a účast u jednání. Náklady za ušlý výdělek nebyly řádně doloženy, proto soud tyto náklady nepřiznal, když potvrzení o předpokládaném výdělku nesplňuje požadavky skutečně vzniklých nákladů účastníka.9. Dále soud podle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb. vzhledem k neúspěchu žalobkyně, která dosud nebyla vyzvána k zaplacení soudního poplatku, uložil soud povinnost žalobkyni podle § 12 citovaného zákona zaplatit soudní poplatek ve výši dle položky 7 Sazebníku soudních poplatků.