11 C 288/2025-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 51 164,70 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 17 591 Kč a smluvního úroku ve výši 33 573,70 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . dne 16. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 71,04 % ročně v pravidelných 48měsíčních splátkách, s tím, že poslední splátka měla být splatná dne 22. 1. 2028. Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně , internetová adresa, , kde se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, telefonního čísla, emailové adresy a požádala původního věřitele o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy. Žalovaná tuto smlouvu odsouhlasila verifikační platbou ve výši 1 Kč a kódem ve formě SMS, který nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Původní věřitel lustroval žalovanou ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI) za účelem posouzení úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti žalované, na základě čeho zjistil, že žalovaná má příjem ve výši 35 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 10 075 Kč měsíčně. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak žádosti o úvěr vyhověno. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, když na svůj dluh řádně nehradila, dle sdělení právního předchůdce žalobkyně žalovaná uhradila toliko částku ve výši 32 409 Kč. Žalovaná však nehradila řádně a včas proto došlo k zesplatnění úvěru dne 26. 12. 2024. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 15. 12. 2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 2. 1. 2026 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 17. 1. 2024, předsmluvním formulářem, oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 17. 1. 2024, potvrzením o příchozí úhradě za období 12/2023 – 1/2024, výpisem z NRKI a z registru SOLUS, potvrzením ze dne 17. 1. 2024, výplatní páskou za prosince 2023, potvrzením o provedené platbě ze dne 16. 1. 2024, hodnocením klienta, oznámením ze dne 26. 12. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025, oznámením o postoupení pohledávky včetně předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2025 spolu s potvrzením o doručení zásilky ze dne 1. 10. 2025. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne 17. 1. 2024 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na účet peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 151 680 Kč v pravidelných 48měsíčních splátkách po 3 601 Kč se splatností 22. dne v měsíci a spolu s úrokovou sazbou ve výši 71,04 % ročně., právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, kdy zjistil, že žalovaná má příjem ve výši 26 000 Kč měsíčně dle příchozích plateb na účet a tvrzené výdaje ve 10 075 Kč a že žalovaná by měla mít další 5 půjček (úvěrů) u jiných finančních institucí. Jelikož žalovaná neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, uhradila toliko 32 409 Kč, dostala se do prodlení a proto právní předchůdce žalobkyně využil oprávnění ze smlouvy a úvěr zesplatnil dne 26. 12. 2024. Posléze právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně dne 29. 9. 2025 oznámili žalované, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni za žalovanou v celkové výši 89 116,80 Kč včetně příslušenství a vyzvali ji k úhradě dlužné částky do 3 dnů od obdržení dopisu na příslušný účet, který byl odeslán dne 1. 10. 2025. Žalobkyně po žalované v řízení požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 17 591 Kč a smluvního úroku ve výši 33 573,70 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky 51 164,70 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které