11 C 321/2025-53 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 49 703,22 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku představující dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru „Iplatba“ č. , číslo, , uzavřené dne 13. 4. 2020, dle které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu 150 000 Kč na jeho účet a žalovaný se zavázal splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách po 769 Kč včetně pojistného, a to vždy ke každému 15. dni v měsíci. První čerpání úvěru co do částky 13 989 Kč bylo sjednáno jako účelové a dále žalovaná čerpal jednotlivými částkami neúčelovou část úvěru, přičemž celkem čerpal z předmětné smlouvy částku 85 854,30 Kč. Při uzavírání smlouvy žalovaný uvedl, jaké jsou jeho měsíční příjmy a náklady. Žalobkyně tyto informace prověřovala, kdy dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek. Žalovaný však své povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru neplnil a nehradil jednotlivé splátky úvěru, proto žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 16. 5. 2025. Žalovaný celkem čerpal 85 854,30 Kč, celkem uhradil 103 600 Kč a zbývá tak uhradit na jistině částku 49 703,22 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání konanému dne 5. 3. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně, která se k jednání dostavila, setrvala na svém procesním stanovisku.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru Iplatba ze dne 13. 4. 2020 včetně pojištění, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými pojistnými podmínkami, sazebníkem, rozkladem plateb, výpisem z účtu žalovaného za srpen 2019, zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, osobními doklady žalovaného, odstoupením od smlouvy a výzvou k úhradě ze dne 2. 5. 2025 včetně dokladu o odeslání a předžalobní upomínkou ze dne 25. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru „Iplatba“ s úvěrovým disponibilním limitem ve výši až 150 000 Kč a současně s čerpáním částky 13 989 Kč za účelem koupě zboží. Žalovaný se zavázal úvěrový rámec splácet po 699 Kč měsíčně a čerpanou částku po 769 Kč včetně pojištění v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Žalovaný dosahoval příjmů ve výši 13 000 Kč dle výpisu z účtu (v žádosti uvedl 29 000 Kč měsíčně a jiný příjem ve výši 7 000 Kč), a výdaje představovaly částku 19 556 Kč (dle výpisu z účtu téměř 37 000 Kč). Jelikož žalovaný své závazky řádně nesplácel a byl v prodlení s úhradou více než 2 splátek nebo jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce, tak žalobkyně využila svého oprávnění a odstoupila od smlouvy a současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě výzvou ze dne 2. 5. 2025, odeslanou dne 6. 5. 2025 a výzvou ze dne 25. 7. 2025, odeslanou dne 28. 7. 2025. Žalovaný celkem čerpal částku ve výši 85 854,30 Kč a uhradil celkem částku ve výši 103 600 Kč.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce až do výše 150 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006).9. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela toliko z příjmů a výdajů uvedených žalovaným a