11 C 338/2025-16 – Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 566,96 Kč s příslušenstvím, představující dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, , uzavřené dne 29. 1. 2025, dle které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 9 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s poplatky za poskytnutí úvěru a za objednané volitelné služby vč. příslušenství. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , internetová adresa, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, a to následujícím způsobem – celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v jednotlivých registrech. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky, a to se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet. Žalovaná následně správnost svých údajů potvrdila a došlo k podepsání úvěrové smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalobkyně vyplatila žalované peněžní prostředky formou bezhotovostního převodu dne 29. 1. 2025 ve výši 5 400 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne 30. 5. 2025, ve výši 12 469,26 Kč sestávající z jistiny 5 399,97 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 107,46 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 76,86 Kč a smluvního úroku ve výši 6 884,97 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od prodlení do zaplacení. Žalobkyně však smluvní pokutu uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení ve výši 87,70 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 14. 1. 2026 vyzval žalovanou (opatrovníka žalované), aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo opatrovníkovi žalované doručeno dne 30. 1. 2026 náhradním způsobem – vhozením oznámení do domovní schránky a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlas vyslovila již v žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní včetně rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 29. 3. 2025 č.j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne 3. 5. 2025. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná neuzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním s úvěrovým disponibilním limitem ve výši 9 600 Kč, když této smlouvě chybí podpis opatrovnice žalované (není zde ani podpis žalované). Z přehledu bankovních transakcí ze dne 30. 1. 2025 žalobkyně odeslala žalované částku ve výši 5 400 Kč s poznámkou, že se jedná o , název, úvěr. Žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti zjistila, že žalovaná dosahuje příjmu ve výši 35 350 Kč bez uvedení jakýkoliv údajů. Z opatrovnického rozsudku, že žalovaná je dlouhodobě omezená ve svéprávnosti, neboť není způsobilá nakládat z s finančními částkami přesahujícími částku 200 Kč a stálým opatrovníkem jí byla ustanovena její matka. Žalobkyně veškerou komunikaci včetně předžalobní upomínky zasílala výhradně žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 8. 10. 2025, odeslaným dne 10. 10. 2025, k zaplacení dlužné částky.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření tvrzené smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , která podle jejího tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, ale jednak tato listina neobsahovala podpis opatrovníka žalované a jednak k uzavření mezi žalobkyní a žalovanou dojít ani nemohlo, když je žalovaná dlouhodobě omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá nakládat z finančními částkami přesahujícími částku 200 Kč. Z předložených listinných důkazů nelze dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud žalobkyně poskytla žalované dne 30. 1. 2025 částku 5 400 Kč, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna tento majetkový prospěch žalobkyni vydat ve smyslu § 2991 o. z., a to ve výši požadované žalobou, tj. 5 399,97 Kč, neboť soud je vázán rozsahem petitu (§ 153 o. s. ř.). Ohledně zbývající částky skládající se z poplatků a smluvní pokuty, tak na tuto nemá žalobkyně nárok, když mezi účastníky nebylo prokázáno, že by byla uzavřena jakákoli konkrétní smlouva s konkrétními právy či povinnostmi. K vydání bezdůvodného obohacení byla přitom žalovaná vyzvána prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny, které byly odeslány dne 10. 10. 2025 prostřednictvím České pošty, kdy žalobkyně tuto výzvu doručovala žalované na poslední známou adresu. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně nikterak nevěděla, že žalovaná je dlouhodobě omezena ve svéprávnosti a měla by jednat toliko s opatrovníkem žalované. Za této situace soud považuje nárok uplatněný žalobou za splatný (doručením předžalobní výzvy do dispoziční sféry žalované), ale s ohledem na mimořádné okolnosti případu (omezení žalované ve svéprávnosti) aplikoval ust. § 150 o. s. ř. a nepřiznal žalobkyni příslušenství pohledávky.7. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 5 399,97 Kč, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 7 156,99 Kč spolu s příslušenstvím (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.