13 C 364/2025-63 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 220 244,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastnící uzavřeli dne 3. 6. 2024 smlouvu o dílo, spočívající v rekonstrukci sportoviště u ZŠ , adresa, . Provedené práce žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, na částku 618 293,88 Kč vč. DPH, splatnou dne 10. 10. 2024 a fakturou č. , hodnota, na částku 2 247 065,74 Kč, splatnou dne 19. 12. 2024. Žalovaný uhradil fakturu č. , hodnota, zcela a na fakturu č. , hodnota, zaplatil 2 022 359,17 Kč. Zbývající část ceny díla ve výši 224 706,57 Kč žalovaný zadržel jako pozastávku do odstranění vad, uvedených v protokolu o převzetí dokončeného díla. K odstranění těchto vad došlo nejpozději 3. 9. 2025 a pozastávka se tak stala splatnou dne 3. 10. 2025. Žalovaný však z pozastávky uhradil pouze 4 462,07 Kč. Zbývající část žalovaný nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Poukázal na to, že žalobkyně byla od počátku v prodlení s postupem prací a byla na tuto skutečnost žalovaným opakovaně upozorňována. Žalobkyně nedodržela dohodnutý termín pro zhotovení díla - do 23. 8. 2024, a v tomto termínu žalovaného ani neupozornila na případné vady projektu. Na údajné vady projektové dokumentace upozornila žalobkyně žalovaného teprve přípisem ze dne 8. 10. 2024. Dílo v rozsahu původní smlouvy bylo převzato na základě zápisu o předání a převzetí dokončeného předmětu díla dne 22. 10. 2024. Dodatkem č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2024 sice došlo k doplnění předmětu díla a ke změně ceny díla, která byla zvýšena o částku 165 620,84 Kč bez DPH, ale původní termín dokončení díla do 23. 8. 2024 byl dohodou účastníků prodloužen s ohledem na rozsah víceprací pouze do 2. 9. 2024. Žalovaný proto žalobkyni vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 0,20 % z ceny díla ve výši 2 368 065,80 Kč bez DPH, a to za 50 dnů prodlení s předáním díla, přičemž dle rozhodnutí rady města byla z vypočtené částky smluvní pokuty vymáhána pouze část ve výši 220 244,50 Kč. Vyúčtovanou smluvní pokutu následně žalovaný započetl proti nároku žalobkyně na zaplacení pozastávky ve výši 224 706,57 Kč a rozdíl ve výši 4 462,07 Kč žalobkyni uhradil.3. Žalobkyně na procesní obranu žalovaného reagovala tak, že nárok na smluvní pokutu, kterou žalovaný započetl proti nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla, neuznává a započtení považuje za neplatné. Podle názoru žalobkyně nebyla smluvní pokuta sjednána platně. Poukázala na to, že podle Čl. XIII odst. 1 smlouvy je smluvní pokutou sankcionováno „prodlení z předání díla“, které nelze zaměňovat s pojmem „prodlení s předáním díla“. Navíc smlouva stanovuje pouze termín dokončení díla, nikoliv termín jeho předání. Dokončení a předání díla jsou přitom samostatnými částmi procesu provedení díla. Termíny uvedené ve smlouvě byly sjednány jako „předpokládané“ a nebyly tudíž závazné. V průběhu realizace díla byly navíc řešeny vady žalovaným předložené zjednodušené projektové dokumentace a žalovaným vyžádané změny díla, v důsledku kterých žalobkyně nemohla realizovat v předpokládaném termínu dokončení. Žalobkyně také namítla rozpor nároku na smluvní pokutu s dobrými mravy a navrhla její moderaci. Současně žalobkyně namítla, že pohledávka žalovaného na zaplacení smluvní pokuty je nezpůsobilá k započtení, jelikož se jedná o pohledávku nejistou; žalobkyně i z tohoto důvodu namítla neplatnost započtení.4. Účastníci učinili nesporným, že:- účastníci uzavřeli dne 6. 3. 2024 smlouvu o dílo, podle které měl žalovaný za provedení díla zaplatit žalobkyni cenu ve výši 2 664 958,40 Kč vč. DPH,- dílo bylo předáno žalovanému dne 22. 10. 2024, který jej převzal s nedodělky,- dne 3. 9. 2025 žalobkyně odstranila vytknuté vady a nedodělky díla,- dne 30. 10. 2024 účastníci uzavřeli dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o dílo, kterým byla cena díla zvýšena na 2 865 359,62 Kč vč. DPH,- žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu díla v částce 618 293,88 Kč vč. DPH fakturou č. , hodnota, splatnou dne 10. 10. 2024 a v částce 2 247 065,74 Kč vč. DPH fakturou č. , hodnota, splatnou dne 19. 12. 2024,- žalovaný zaplatil žalobkyni na fakturu č. , hodnota, částku 618 293,88 Kč a na fakturu č. , hodnota, částky 2 022 359,17 Kč a 4 462,07 Kč,- žalovaný vyúčtoval dne 6. 12. 2024 smluvní pokutu za prodlení s předáním díla ve výši 220 244,50 Kč a následně dne 8. 9. 2025 provedl započtení nároku na smluvní pokutu proti nárokům žalobkyně na zaplacení ceny díla.5. Mezi účastníky tak nebylo sporu o tom, že žalobkyně dílo provedla a vznikl jí nárok na zaplacení jeho ceny; předmětem sporu byla pouze otázka prodlení žalobkyně s dokončením, resp. s předáním díla a potažmo důvodnost nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty.6. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.7. Podle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.8. Podle § 2610 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení.9. Podle § 1987 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.10. Soud aplikoval na projednávanou věc citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný.11. Jak bylo rekapitulováno výše, žalovaný v řízení nerozporoval, že žalobkyně pro něj provedla ujednané dílo a že žalovanému vznikl nárok na zaplacení ceny díla v celkové výši 2 865 359,62 Kč vč. DPH, na který žalovaný zaplatil celkem 2 645 115,12 Kč. Žalovaný se bránil pouze tím, že v důsledku prodlení žalobkyně s předáním díla vznikl žalovanému nárok na smluvní pokutu, který žalovaný započetl proti nároku žalobkyně na zaplacení zbývající části díla ve výši 220 244,50 Kč. S ohledem na žalobkyní vznesenou námitku neplatnosti započtení se soud zabýval otázkou, jestli pohledávka žalovaného je způsobilá k započtení.12. Při řešení této otázky soud vycházel ze závěrů, vyslovených v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 (R 37/2021), podle kterého je nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Za nejistou či neurčitou přitom nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Naopak, aktivní (k započtení použita) pohledávka zpravidla nebude způsobilá k započtení tehdy, jeví-li se jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena.13. V posuzované věci svědčí ve prospěch započitatelnosti vzájemných pohledávek účastníků skutečnost, že obě pohledávky vznikly ze stejného smluvního vztahu, přičemž žalovaný uplatnil námitku započtení v samém počátku soudního řízení (resp. zápočet provedl ještě před jeho zahájením, v reakci na vyúčtování ceny díla). Naproti tomu proti započitatelnosti pohledávek hovoří to, že zatímco pasivní pohledávka žalobkyně je zcela nesporná