15 C 134/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 510 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Původní věřitel“) byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, (dále jen „Smlouva“). K uzavření Smlouvy došlo mezi stranami prostřednictvím komunikace na dálku. Kontraktační proces je specifikován v článku 4. Všeobecných obchodních podmínek. Na webových stránkách, které provozuje Původní věřitel, musel žalovaný, s úmyslem získat úvěr, podat nejdříve žádost o úvěr. Po zvolení podmínek úvěru a jejich potvrzením pomocí elektronického kódu, zaslaného formou SMS na tel. číslo , tel. číslo, , byla žádost žalovaného o úvěr považována za podanou. Následně Původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zejména byl žalovaný lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, žalovaný byl povinen uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů atd. Původní věřitel posoudil veškeré informace získané od žalovaného, porovnal je s informacemi, které si obstaral sám a dospěl k závěru, že žalovaný je schopný řádně a včas plnit své závazky vyplývající ze Smlouvy. Původní věřitel by odmítnul poskytnout úvěr žalovanému, pokud by dospěl na základě procesu posouzení jeho úvěruschopnosti k závěru, že tento nebude schopný řádně a včas plnit své závazky vyplývající ze Smlouvy. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného, byl tento informován Původním věřitelem o jeho rozhodnutí poskytnout mu úvěr, a to formou SMS na tel. číslo , tel. číslo, , resp. e-mailem. Následně byl úvěr převeden na účet žalovaného, a to bezhotovostním převodem. Úvěr byl vyplacen na účet, který určil žalovaný. K ověření bankovního účtu žalovaného slouží ověřovací nevratný poplatek ve výši 0,01 Kč, který musel žalovaný Původnímu věřiteli uhradit za účelem potvrzení registračních údajů. Poskytnutím úvěru na základě žádosti žalovaného na jím zvolený účet, došlo mezi Původním věřitelem a žalovaným k uzavření Smlouvy, a to v souladu s ustanovením článku 4. odst. 4.2., odst. 4.2.3. Všeobecných obchodních podmínek. Totožnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím skenu občanského průkazu, který tento zaslal Původnímu věřiteli. Na základě Smlouvy poskytl Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, kdy tento byl žalovanému poskytnut na jím zvolený účet dne 7. 10. 2024, a to pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit dle podmínek Smlouvy, a to do 10 dní od jeho poskytnutí. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil tak, jak se zavázal ve Smlouvě a dostal se tak do prodlení s jeho vrácením. Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která tuto pohledávku postoupila na žalobce. Přílohou postupní smlouvy na žalobce je přehled pohledávek, ve kterém je mezi ostatními specifikována pohledávka za žalovaným. Předmětný přehled pohledávek je z důvodu velkého množství dat pouze v elektronické podobě a byl předán žalobci na flash disku při podpisu postupní smlouvy. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá po žalovaném svého nároku na vrácení poskytnutého úvěru, včetně zákonného úroku z prodlení, požadovaného ode dne splatnosti úvěru. Podáním ze dne 2. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, co do částky 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, co do částky 700,00 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, co do částky 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou, co do částky 2 010 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 20. 11. 2025 vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se vyjádřili, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 30. 11. 2025 do datové schránky a žalovanému dne 15. 12. 2025 uložením u pošty, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila v podání ze dne 2. 12. 2025, žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 10. 2024 smlouvu o úvěru, dle kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o sjednané poplatky a úrok do 17. 10. 2024. Do doby splatnosti žalovaný neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do pěti dnů. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba po částečném zpětvzetí je důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.9. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané úvěrové smlouvy a domáhala se nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostala svým zákonným povinnostem a nestupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušila ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 7.10.2024 neplatná. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení, podle kterých může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žal