15 C 23/2026-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 30 630 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.12.2024 mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem.2. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 21.9.2024 smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 15 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24.11.2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 5 630 Kč.3. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 30 630 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku 5 630 Kč nejpozději splatných dne 24.11.2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru.4. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , internetová adresa, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a s jejím obsahem souhlasil. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této smlouvy. Žalovaný shora uvedenými kroky uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru.5. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 21.9.2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 16.4.2025. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného mBank a.s., zda byla v měsíci září roku 2024 provedena výše uvedená platba na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účet žalovaného nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému byla konkrétního dne ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta shora uvedená částka. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a toto bezdůvodné obohacení6. Žaloba byla žalovanému doručena dne 9.2.2016 do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu), soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nenařizoval jednání.7. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobkyní, a to Smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne 21.9.2024 a dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne 24.9.2024, Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalobkyní ze dne 12.12.2024 spolu se seznamem postupovaných pohledávek, kde pod č. 4407879 je uvedený žalovaný označen rodným číslem a vyčíslenou částkou 30 630 Kč, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16.5.2024, výzvou k úhradě z 16.5.2024 včetně podacího lístku, předžalobní výzvou ze dne 24.11.2024, zprávou mBank S.A ze dne 2.2.2026, z níž vyplynulo, že dne 21.9.2024 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka 15 000 Kč Č. účtu , č. účtu, odpovídá číslu účtu uvedeném ve smlouvě č., číslo, . Žalovaný svůj závazek nesplnil ani zčásti.8. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný jako úvěrovaný s právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrující, společností , právnická osoba, uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 25 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, jelikož jejím důvodem je rozpor se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.13. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, přičemž žalovaný jí nevrátil ničeho. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, nelze žalobkyni přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Proto, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 5 630 Kč soud žalobu v tomto rozsahu zamítl.14. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, kter