19 C 149/2025-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 53 577,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, uzavřela s žalovaným dne 20. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný dluží z tohoto úvěru částku v konečné výši 53 577,65 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 3. 2025. Žalovaný po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši 40 700 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak celkem zaplatil na úvěr částku 25 617 Kč. Dle platební historie byla žalobkyni postoupena pohledávka ve výši 53 577,65 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 34 924,34 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) dle čl. 8.1 standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 17 903,31 Kč. Žalovaný však veškeré peněžní prostředky dosud nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalovaného , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , (dříve , Anonymizováno, ,) a žalobkyní. Žalovanému byla zaslána dne 11. 4. 2025 předžalobní upomínka.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při prověřování úvěruschopnosti žalovaného zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací jí poskytnutých samotným žalovaným v souhrnném přehledu „Identifikace žádosti“ před poskytnutím úvěru. Mezi tyto informace patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání a příjmy, deklarované výdaje. Žalovanému byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Dále doplnila, že žalovaný uhradil na poskytnutou zápůjčku splátky v celkové výši 25 617 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.5. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 20. 6. 2024, obchodní podmínky, produktové podmínky, prohlášení o okamžité splatnosti úvěru, vyjádření banky, smlouvy o postoupení pohledávky, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, . a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného č.ú. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 40 700 Kč, a to ve třech splátkách: dne 20. 6. 2024 ve výši 35 000 Kč, dne 14. 8. 2024 ve výši 3 700 Kč a dne 10. 10. 2024 částku 2 000 Kč. Na tento úvěr žalovaný dosud uhradil 25 617 Kč, a to v období od 9. 7. 2024 do 6. 12. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila, ani je konkrétně neoznačila, a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, jeho výdaje, jeho osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru, a zjistila tak to, zda je žalovaný schopen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 40 700 Kč s příslušenstvím s ohledem na své osobní a majetkové poměry. Žalobkyni byla původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 53 577,65 Kč s příslušenstvím.6. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 40 700 Kč ve formě revolvingového úvěru, vyplacená mu ve třech splátkách na jeho běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku nevrátil zcela, když dosud žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) vrátil pouze 25 617 Kč. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona. Žalobkyně je aktivně legitimovaná v tomto sporu, neboť na ní byla pohledávka za žalovaným postoupena původní věřitelkou.7. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalovaného jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.8. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru reálně nijak objektivně, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).9. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu. Výše popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 6. 2024 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 40 700 Kč, žalovaný dosud vrátil 25 617 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 083 Kč. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu. Částku 15 083 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když tato lhůta má oporu v ust. § 160 odst. 1, věta prvá před středníkem o. s. ř.11. O nákladech říz