3 T 41/2026-288 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

V rámci hlavního líčení obžalovaný prohlásil vinu. Jelikož prohlášení viny má oporu v předložené spisové dokumentaci, soud prohlášení viny přijal a skutkový stav považuje za zjištěný. K samotnému prohlášení viny soud uvádí, že toto bylo učiněno po opakovaném poučení ze strany soudu včetně intervence obhájkyně, nicméně formální náležitosti prohlášení viny splněny byly, a obžalovaný vinu prohlásil svobodně, dobrovolně, bez nátlaku a po poučení o všech důsledcích s tím spojených. Konečně, jde-li o jednání spočívající v přenechání hotovosti úřední osobě, toto obžalovaný po celou dobu řízení nezpochybňoval. Obžalovaný svým jednáním porušil veřejný zájem na ochraně nerušeného výkonu státní správy; následkem jednání obžalovaného je zasažení objektu chráněného trestním zákoníkem. Společenská škodlivost jednání obžalovaného je rovněž dána, a to vzhledem k opakování jednání, a kategorizaci jednání jako zločinu.Podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.Obžalovaný je doposud osobou bezúhonnou. V řízení prohlásil vinu, což je významná polehčující okolnost. Dále soud přihlédl k okolnostem případu, a to, že byť bylo protiprávní jednání pácháno opakovaně, v součtu jde o nízkou částku, která byla užita v rámci podplacení úřední osoby. Navíc tím nebyla získána velká výhoda jako např. urychlení postupu ve složité věci, vydání rozhodnutí ve prospěch osoby aj.; neboť registr vozidel plní pouze funkci evidenční. Přitěžující okolnost soud na straně obžalovaného neshledal. Proto soud postupoval v souladu s § 67 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku a přistoupil k uložení peněžitého trestu, a to jako trestu jediného. Jde-li o výši denních sazeb, tato odráží výše uvedené skutečnosti, které soud hodnotil, a byla stanovena na 40 denních sazeb při zákonném rozmezí od 20 do 2190 (počet denních sazeb odpovídajících horní hranici trestu odnětí svobody). Pokud jde o výši denní sazby peněžitého trestu, tato má odrážet majetkové poměry obžalovaného, přičemž jeho příjmy byly zjištěny jako nadstandardní. Zvolená výš denní sazby , částka, je v rámci čistého příjmu osoby sice pouze lepším průměrem; nicméně součin počtu denních sazeb a výše denní sazby představuje výslednou částku , částka, , což je částka, která více než stonásobně převyšuje hotovost poskytnutou v rámci podplacení, a proto soud považuje uložený peněžitý trest za zcela adekvátní výše hodnoceným skutečnostem, a má za to, že na doposud netrestanou osobu bude mít dostatečně výchovný účinek, aby ji odradil od páchání trestné činnosti.