9 C 203/2025-38 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 862,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, . (dále také „, právnická osoba, “) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva ke službě Twisto účet, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro Zákazníky a Ceník, na základě které byla žalovanému zřízena služba Twisto nákupní účet, s limitem odložených plateb žalovaného až 7 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat opakovaně. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný požádal elektronickým podepsáním návrhu , právnická osoba, o uzavření smlouvy, s tím, že elektronický podpis byl připojen na základě zadaného kódu, který́ byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka. Následně byla se žalovaným dne , datum, uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na základě, které , právnická osoba, poskytla žalovanému prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný využil v období od , datum, do , datum, služeb v celkové výši 12 706,65 Kč, jak vyplývá z přiložených vyúčtování. Na poplatcích bylo naúčtováno celkem 3 178,29 Kč sestávajících z poplatků za prodlení a poplatku za službu Twisto. Žalovaný na vyúčtování zaplatil částku 1 022,74 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, . K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že , právnická osoba, úvěruschopnost žalovaného zkoumala tak, že vyšla zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, v neposlední řadě vychází také z historických informací o spotřebiteli (např. předchozích uzavřených smluv). V interní databázi neměl žalovaný negativní informaci, žalovaný uvedl, že má příjem 21 000 Kč, výdaje 3 000 Kč, splácí 2000 Kč, je bezdětný, svobodný a zaměstnaný. Žalovaný dále nebyl v insolvenci, nebyla proti němu vedena exekuce a neměl negativní záznam v SOLUS. , právnická osoba, dále využívá scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na den , datum, nařídil ve věci jednání, ke kterému se dostavil pouze zástupce žalobkyně, který souhlasil, aby bylo jednání provedeno v nepřítomnosti žalovkyně. Žalovaný se naopak neomluvil, byť mu předvolání k jednání bylo řádně a v dostatečném předstihem doručeno. S ohledem na splnění zákonných podmínek soud jednání provedl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.4. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla žádnou ze stran zpochybněna. Z provedených důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný se prostředky komunikace na dálku skrze registraci na stránkách twisto dne , datum, dohodli, že , právnická osoba, poskytne žalovanému jednak služby Twisto účet, ze kterého bude moci hradit služby až do určeného úvěrového limitu, oproti závazku žalovaného poskytnuté prostředky splácet, a jednak, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr s limitním rámcem 7 000 Kč s tím, že čerpanou částku bude vracet na základě vystavených vyúčtování (zjištěno ze Smlouvy k službě Twisto účet). Zároveň se , právnická osoba, a žalovaný ve dnech , datum, dohodli, že mu poskytne k čerpání limit 20 000 Kč, který bude hradit ve splátkách (zjištěno ze Smlouvy ó splátkovém limitu). Jednotlivými vyúčtováními bylo prokázáno, že žalovaný v období od dubna 2024 do června 2024 čerpal prostřednictvím Twisto služby prostředky v celkové výši 12 706,65 Kč a vrátil 1 022,74 Kč (6 981,42 Kč čerpal v dubnu, přičemž zaplatil 389 Kč, 1 242,32 Kč čerpal v květnu 2024, přičemž zaplatil 633,74 Kč a 4 482,91 Kč čerpal v červnu). Pokud se týká úvěruschopnosti, žalobkyně vyšla z údajů poskytnutých žalovaným, jak byly uvedeny v prvním odstavci tohoto odůvodnění a k tomu vypočetla pomocí expertního modelu náklady na částku 11 683 Kč (zjištěno z výstupu z interního systému č. l. 16-18). Společnost , právnická osoba, následně dne , datum, prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody (zjištěno z předžalobní výzvy). Z dalších předložených důkazů soud s ohledem na níže uvedený právní závěr již nic dalšího nezjišťoval.5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky postupně celkem ve výši 12 706,65 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU.11. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, p