9 C 236/2025-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně (dále také „ČS“) se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 509,93 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou se žalovaným dne , datum, uzavřela, její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , (dále jen „BNP“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec do maximální výše 500 000 Kč, oproti závazku žalovaného splácet úvěr spolu s úrokem 22,68 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky, min. 500 Kč, a dále zaplatí další ujednané poplatky a pojištění. BNP svůj závazek splnila tak, že žalovaný od ní načerpal celkem částku 118 566,91,51 Kč, žalovaný svůj závazek neplnil řádně, nepravidelně uhradil 98 489 Kč, a proto byl vyzván k zaplacení dluhu dopisem ze dne , datum, , když zůstatek úvěru byl splatný ke dni , datum, , kdy žalobkyně v souladu s produktovými podmínkami odstoupila od úvěrové smlouvy. Na žalobkyni byla pohledávka převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistiny 50 975,32 Kč, smluvních úroků 8 670,31 Kč a poplatků ve výši 2 864,30 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. BNP před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě doložených výpisů z účtu žalovaného a na základě doloženého příjmu žalobce, který uvedl příjem 25 000 Kč. BNP dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do CBCB, exekučního portálu, kde neměl žalovaný žádné negativní informace. Žalovaný uvedl výdaje 10 000 Kč, nicméně BNP stanovila výdaje po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 10 000 Kč. Zároveň předchůdkyně žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Pokud tedy žalovaného měsíční příjem ze závislé činnosti činil průměrně částku 25 000 Kč, tak po úhradě měsíčních výdajů na domácnost žalovaného v kalkulované výši 10 000 Kč, zůstávala žalovanému měsíčně částka 15 000 Kč, ze které byl schopen hradit ostatní výdaje.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně se řádně omluvila. S ohledem na uvedené, soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Při nařízeném jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla sporována a po jejich hodnocení dospěl k tomuto skutkovému stavu věci:3. Žalovaný dne , datum, písemně požádal BNP mimo jiné o poskytnutí úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč k opakovanému čerpání s tím, že načerpané peníze bude vracet v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč (žádost/smlouva). BNP následně oznámila žalovanému dne , datum, , že mu jeho žádost schválila a dává mu úvěrový rámec 30 000 Kč, který může průběžně čerpat a postupně ho splácet s tím, že úroková sazba činí 22,68 % ročně (schvalovací dopis). BNP pak svůj závazek plnila, když žalovaný průběžně načerpal částku 118 566,91,51 Kč, naposledy se tak stalo dne , datum, (zejm. tvrzení žalobkyně a transakční historie). Žalovaný však neplnil své závazky a BNP průběžně vrátil jen 98 489 Kč (tvrzení žalobkyně a transakční historie). BNP, jako postupitel, a žalobkyně, jako postupník, spolu dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, , uzavřely smlouvu o postoupení portfolia, jehož součástí byla i předmětná dohoda se žalovaným (notářský zápis), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně dopisem ze dne , datum, vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody a zároveň ho poučila, že pokud dluh nezaplatí do , datum, , bude ho žalobkyně vymáhat soudní cestou (předžalobní výzva). Tato zásilka byla žalovanému doručena dne , datum, (dodejka). Pokud se týká úvěruschopnosti, žalovaný do žádosti uvedl, že je svobodný, pracuje jako dělník s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč a náklady domácnosti jsou 10 000 Kč. Žalobkyně pak nepředložila žádné další důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti.4. Z ostatních předložených důkazů soud s ohledem na právní závěr již pro nadbytečnost nic nezjišťoval.5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které BNP poskytla žalovanému k čerpání finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč oproti závazku žalovaného tyto peníze vrátit a zaplatit za to úroky. Jelikož BNP byla v tomto vztahu podnikatelem a finanční prostředky půjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46),