9 C 328/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 130 116,58 Kč s příslušenstvím na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec do výše 135 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal částku celkem 144 896,90 Kč, avšak ve splátkách uhradil pouze částku 55 441 Kč, když porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas a žalobkyně využila svého práva sjednaného v úvěrových podmínkách a zesplatnila úvěr ke dni , datum, a zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu dopisem ze dne , datum, . Žalovaný proto dluží 130 116,58 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 128 516,58 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 11 647,15 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení z částky 128 516,58 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ve výši 3 457,67 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 130 116,58 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že provedla vícestupňové posouzení, a to prověrku úvěrových registrů, výpočet tzv. MLS a určení kreditního skóre s využitím automatizovaných/statistických modelů. Výpočet MLS vycházel z příjmů a nezbytných výdajů žalovaného i jeho domácnosti; žalobkyně použila životní minima, normativní náklady na bydlení a závazky z NRKI, údaje porovnala s deklarovanými výdaji a vždy aplikovala přísnější (vyšší) hodnotu. Vzniklyli pochybnosti o pravdivosti tvrzení, vyžádala si doplňující podklady (potvrzení o příjmu, výpis z účtu, ověření zaměstnání). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a o. s. ř.4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, a poté, co hodnotil jednotlivé důkazy jak samostatně, tak v jejich souhrnu a přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.5. Písemnou dohodou označenou jako Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, se žalobkyně a žalovaný dohodli, že žalobkyně bude pro žalovaného provádět transakce související s čerpáním a splácením úvěru ve výši úvěrového rámce 100 000 Kč, který mu poskytuje k čerpání, oproti závazku žalovaného vyčerpané prostředky vrátit s případnými úroky a poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 1,749 % z dlužné částky. Podpisem této dohody žalovaný zároveň požádal o první čerpání ve výši 100 000 Kč (zjištěno z citované smlouvy a podmínek). Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre.6. Žalovaný o sobě prohlásil, že bydlí v družstevním bytě, má učňovské vzdělání, je vdaná a má dvě děti, pracuje jako OSVČ, přičemž jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč (zjištěno ze smlouvy a karty klienta), ostatní členové domácnosti mají příjem 30 000 Kč. Dále bylo z jeho prohlášení zjištěno, že výdaje domácnosti činí 14 200 Kč bez bližšího určení (zjištěno z karty klienta). Tyto skutečnosti si žalobkyně nijak neověřila, vycházela z tvrzení žalovaného (vyplývá z karty klienta). Dále žalobkyně sama zjistila, že žalovaný nemá negativní záznam v bankovních a nebankovních registrech (zjištěno z karty klienta), stejně tak žalobkyně zjistila, že žalovaný měl 1 existující splátkových závazek a jeden nesplátkový, a to se splátkami v celkové výši 2,955 Kč (zjištěno z úvěrové zprávy). Žalobkyně dále zjišťovala tzv. MLS, tj. částka, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru. Do výpočtu se započítávají pravidelné a nezbytné výdaje, tj. splátky, náklady na bydlení a ostatní náklady, mezi něž žalobkyně započítává životní minimum, minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, (což je statistický údaj publikovaný ČSÚ), náklady na bydlení dle ČSÚ a náklady na placení dalších závazků klienta dle NRKI). Takto zjištěné výdaje pak žalobkyně porovnává s částkou reálných výdajů uvedených žalovaným. V tomto konkrétním případě žalobkyně od příjmu žalovaného 25 000 Kč odečetla životní minimum dospělých členů domácnosti 7 150 Kč, splátky mimo žalobkyni 3 323 Kč a splátky žádaného úvěru 1 749 Kč, čímž zjistila MLS 12 778 Kč (vše k MLS soud zjistil z ověření bonity MLS). Žalovaný postupně a opakovaně načerpal od žalobkyně částku 144 896,90 Kč a postupně jí vrátil částku celkem 55 441 Kč, naposledy zaslal splátku dne , datum, (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácení, vyzvala ho žalobkyně k úhradě celé dlužné částky, a to dopisem ze dne , datum, (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru a připojeného podacího archu). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze , datum, , který dala k poštovní přepravě dne , datum, , ve kterém ho zároveň upozornila, že pokud dluh nezaplatí do , datum, , bude se splnění povinnosti domáhat soudní cestou (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění a podacího archu).7. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které žalobkyně poskytla žalované k opakovanému čerpání úvěrový rámec 100 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“).8. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.9. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice užila výpočtu MLS, jak bylo shora popsáno, nahlédla do nejrůznějších databází a zjistila splátkové zatížení žalovaného, avšak na ověření reálných příjmů žalovaného a jeho reálných výdajů zcela rezignovala. Pokud se týká příjmů, zde se žalobkyně spolehla pouze na tvrzení žalovaného, které nebylo nijak po