9 C 36/2026-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 28 825,71 Kč s příslušenstvím na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec do výše 26 779 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal částku celkem 29 439 Kč, avšak ve splátkách uhradil pouze částku 7 246,11 Kč, když porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas a žalobkyně využila svého práva sjednaného v úvěrových podmínkách a zesplatnila úvěr ke dni , datum, a zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení celého dluhu dopisem ze dne , datum, . Žalovaný proto dluží 28 825,71 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 26 778,95 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků na pojištění ve výši 290,76 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 941,01 Kč, úrok ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení z částky 26 778,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ve výši 950,18 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 28 825,71 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že provedla vícestupňové posouzení, a to prověrku úvěrových registrů, výpočet tzv. MLS a určení kreditního skóre s využitím automatizovaných/statistických modelů. Výpočet MLS vycházel z příjmů a nezbytných výdajů žalovaného i jeho domácnosti; žalobkyně použila životní minima, normativní náklady na bydlení a závazky z NRKI, údaje porovnala s deklarovanými výdaji a vždy aplikovala přísnější (vyšší) hodnotu. Vzniklyli pochybnosti o pravdivosti tvrzení, vyžádala si doplňující podklady (potvrzení o příjmu, výpis z účtu, ověření zaměstnání). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a o. s. ř.4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, a poté, co hodnotil jednotlivé důkazy jak samostatně, tak v jejich souhrnu a přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako , hodnota, – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, se žalobkyně a žalovaný dohodli, že žalobkyně bude pro žalovaného provádět transakce související s čerpáním a splácením úvěru ve výši úvěrového rámce 26 779 Kč, který mu poskytuje k čerpání, oproti závazku žalovaného vyčerpané prostředky vrátit s případnými úroky a poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 4 % z dlužné částky, min 400 Kč. Podpisem této dohody žalovaný zároveň požádal o první čerpání ve výši 26 776 Kč (jednalo se o čerpání na koupi zboží), který splatí v 72 splátkách po 689 Kč (zjištěno z citované smlouvy a podmínek). Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre. Žalovaný o sobě prohlásil, že bydlí v podnájmu, má střední vzdělání bez maturity, je svobodný a nemá děti, pracuje a jeho čistý měsíční příjem činí 28 400 Kč a výdaje na bydlení má 7 400 Kč a na ostatní výdaje dává 4 500 Kč (zjištěno ze smlouvy a karty klienta). Tyto skutečnosti si žalobkyně nijak neověřila, vycházela z tvrzení žalovaného (vyplývá z karty klienta). Dále žalobkyně sama zjistila, že žalovaný nemá negativní záznam v bankovních a nebankovních registrech (zjištěno z karty klienta), stejně tak žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl existující závazek (zjištěno z úvěrové zprávy). Žalobkyně dále zjišťovala tzv. MLS, tj. částka, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru. Do výpočtu se započítávají pravidelné a nezbytné výdaje, tj. splátky, náklady na bydlení a ostatní náklady, mezi něž žalobkyně započítává životní minimum, minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, (což je statistický údaj publikovaný ČSÚ), náklady na bydlení dle ČSÚ a náklady na placení dalších závazků klienta dle NRKI). Takto zjištěné výdaje pak žalobkyně porovnává s částkou reálných výdajů uvedených žalovaným. V tomto konkrétním případě žalobkyně od příjmu žalovaného 28 400 Kč odečetla životní minimum dospělých členů domácnosti 4 860 Kč a splátky žádaného úvěru 1 071 Kč, čímž zjistila MLS 22 369 Kč (vše k MLS soud zjistil z ověření bonity MLS). Žalovaný postupně a opakovaně načerpal od žalobkyně částku 29 439 Kč a postupně jí vrátil částku celkem 7 246,11 Kč, naposledy zaslal splátku dne , datum, (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácení, vyzvala ho žalobkyně k úhradě celé dlužné částky, a to dopisem ze dne , datum, (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru a připojeného podacího archu). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze , datum, , který dala k poštovní přepravě dne , datum, , ve kterém ho zároveň upozornila, že pokud dluh nezaplatí do , datum, , bude se splnění povinnosti domáhat soudní cestou (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění a podacího archu).5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které žalobkyně poskytla žalované k opakovanému čerpání úvěrový rámec 26 779 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“).6. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.7. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice užila výpočtu MLS, jak bylo shora popsáno, nahlédla do nejrůznějších databází a zjišťovala, zda žalovaný má či nemá nějaké jiné splátkové zatížení, avšak na ověření reálných příjmů žalovaného a jeho reálných výdajů zcela rezignovala. Pokud se týká příjmů, zde se žalobkyně spolehla pouze na tvrzení žalovaného, které nebylo nijak podloženo, pokud se týká výdajů, zde složitě vypočítávala MLS, kde však zohl