11 C 205/2020-14 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

[příjmení] žalobou domáhal se žalobce zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované, která mu byla stanovena naposledy rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]. Žalobci je známa skutečnost, že žalovaná ukončila v [anonymizováno] [rok] středoškolské vzdělání, v dalším studiu nepokračuje a je schopna se sama živit. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila, když sama žádala o její ukončení s platností od [datum], neboť v [anonymizováno] [rok] složila maturitní zkoušku a tím zakončila středoškolské vzdělání. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.). Z předložených listin soud učinil následující skutková zjištění: Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], že byla soudem schválena dohoda, dle které se žalobce zavázal přispívat na výživu žalované s účinností od [datum] částkou [částka] měsíčně. Z vysvědčení o maturitní zkoušce, že žalovaná dne [datum] vykonala maturitní zkoušku. Soud na daný případ aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce na zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované je důvodný, neboť je jisté, že žalovaná je schopna se sama živit. Důvody pro další trvání vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované tak nejsou dány. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak shora ve výroku pod bodem II uvedeno, neboť účastníkům s tímto řízením žádné náklady nevznikly.