3 C 40/2021-18 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Ve věci vedené podepsaným soudem pod sp. zn. 3 C 114/2020 podal žalovaný vzájemný návrh, kterým se domáhal po žalobkyni zaplacení celkové částky 195 249 Kč. Usnesením ze dne 4. 3. 2021 č. j. 3 C 114/2020-107, které nabylo právní moci dne 8. 3. 2021, bylo řízení o vzájemném návrhu žalovaného vyloučeno k samostatnému řízení. Ve vzájemném návrhu žalovaný tvrdil, že žalobkyně dne 1. 7. 1991 uzavřela s rodiči [jméno] a [jméno] [příjmení] jako pronajímateli nájemní smlouvu na byt sestávajícího se z kuchyňského koutu a dvou místností o celkové ploše 48 m2 na dobu neurčitou za stanovené nájemné ve výši 250 Kč ročně. Nájemní smlouva nebyla dosud vypovězena. Jelikož výše nájemného neodpovídala nájemnému v místě a čase, nechal si žalovaný vypracovat znalecký posudek. Na základě znaleckého ocenění, kterým bylo mimochodem určeno, že plocha pronajatého bytu činí 67,45 m2, pak žalovaný požadoval vzájemným návrhem uhradit tržní nájemné za dobu od 9. 11. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 12 555 Kč, za rok 2018 ve výši 88 656 Kč a za rok 2019 ve výši 90 432 Kč, celkem 191 643 Kč a dále náhradu nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku ve výši 3 606 Kč. 2. Žalobkyně se vzájemným návrhem nesouhlasila a namítala, že žalovaný není ve sporu věcně aktivně legitimován, protože nebyl účastníkem nájemní smlouvy a ze vzájemného návrhu není ani zřejmé, z jakých právních skutečností dovozuje svoji aktivní legitimaci k podání vzájemného návrhu. Žalobkyně se dne 9. 6. 2017 odstěhovala ze společného rodinného domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] a předmětný byt od této doby neužívá, když žalovaný jí protiprávně znemožňuje výkon jejích spoluvlastnických práv ke společnému rodinnému domu a pozemkům. Dále tvrdila, že nejpozději ke dni 6. 2. 2013, kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. 29 D 1030/2012-78 o vypořádání SJM a o dědictví, resp. ke dni úmrtí otce, se stala spoluvlastníkem rodinného domu, kde se nachází i žalovaným označený byt, a tím došlo i k zániku nájemní smlouvy splynutím. Konečně se bránila i tím, že žalovaný svým postupem zneužívá právo, protože pravým smyslem vzájemného návrhu bylo zkomplikování a oddálení vypořádání vzájemných majetkových vztahů vyplývajících ze spoluvlastnictví účastníků. 3. Provedenými důkazy soud zjistil: - ze smlouvy o nájmu bytu, že tuto smlouvu datovanou dnem 1. 7. 1991 uzavřeli [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] jako pronajímatelé na straně jedné a [jméno] [příjmení] jako nájemce na straně druhé, když předmětem nájmu byl byt sestávající se z kuchyňského koutu a dvou místností o celkové ploše 48 m2 nacházející se v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], a to od 1. 7. 1991 na dobu neurčitou za dohodnuté roční nájemné ve výši 250 Kč, - z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Vysočinu, [stát. instituce], listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], že jako spoluvlastníci nemovitých věcí, a to pozemku č. parc. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] postaveného na pozemku č. parc. st. [číslo], a pozemku č. parc. [číslo], jsou zapsáni účastníci řízení [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného] (každý id. ¼) a [jméno] [příjmení] (id. ½), přičemž nabývacím titulem pro účastníky řízení bylo usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 5. 2. 2013 č. j. 29 D 1030/2012-78 o vypořádání SJM a o dědictví, které nabylo právní moci dne 6. 2. 2013. 4. Náhledem do evidenčních pomůcek soudu bylo zjištěno, že otec účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne 17. 10. 2012, což ostatně není mezi účastníky sporné. 5. Soud z důvodu procesní hospodárnosti neprovedl další navržené důkazy, neboť se ve světle skutkových zjištění na základě výše provedených důkazů a níže uvedeného právního hodnocení ukázaly být nadbytečnými. 6. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný jako dědici po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalovaného], který zemřel dne 17. 10. 2012, se stali každý v rozsahu id ¼ spoluvlastníky výše uvedených nemovitých věcí, v němž se nachází i byt, který byl předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] a žalobkyní. 7. Podle § 584 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinného do 31. 12. 2013 jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak. 8. Žalovaný svůj nárok uplatněný vzájemným návrhem dovozoval z výše uvedené nájemní smlouvy a domáhal se zaplacení obvyklého nájemného v daném místě a čase od 9. 11. 2017 do 31. 12. 2019. Pomine-li soud, že žalovaný vůbec netvrdil žádné skutečnosti o tom, že na něho přešlo právo pronajímatelů z nájemní smlouvy, existuje zde podstatný a nezpochybnitelný důvod, pro který soud nemohl tak jako tak vzájemnému návrhu vyhovět. Tento důvod spočívá v tom, že je pojmově vyloučeno, aby vlastník užíval byt v domě ve svém vlastnictví z jiného právního důvodu než z titulu vlastnického práva k domu, v němž se byt nachází a je tedy pojmově vyloučeno, aby byl současně zavázaným i oprávněným z užívacího vztahu, což platí i v případech spoluvlastnického vztahu k domu, neboť žádný ze spoluvlastníků nemůže být v užívacím vztahu k ostatním spoluvlastníkům, protože i v takovém případě může spoluvlastník užívat byt pouze z titulu svého spoluvlastnického práva k domu (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2005 sp. zn. 26 Cdo 1464/2005 či ze dne 12. 1. 2006 sp. zn. 26 Cdo 813/2005, obě pramen ASPI). Jde o zánik závazku tzv. splynutím. Čili vztaženo na tuto věc je pojmově vyloučeno, aby žalobkyně jako spoluvlastník předmětných nemovitých věcí užívala tyto nemovité věci či jejich část současně jako nájemce na základně nájemního vztahu. Jednoduše řečeno žalobkyně nemůže být zároveň spoluvlastníkem (oprávněným) a nájemcem (zavázaným). Z důvodu svého spoluvlastnického práva tak není povinna ode dne nabytí svého spoluvlastnického podílu komukoli platit jakékoli nájemné za užívání těchto nemovitých věcí, tedy ani žalovanému, který logicky nemůže být ve vztahu k žalobkyni pronajímatelem. 9. Pro úplnost soud dodává, že nárokovanou částku nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014), neboť i v případě, že by žalobkyně předmětné nemovité věci užívala, užívala by je nikoliv bez právního důvodu, ale právě z důvodu výkonu svého spoluvlastnického práva. Jiné rozhodné skutečnosti, na základě nichž by nárok žalovaného byl zcela nebo zčásti po právu, byť z jiného právního důvodu, žalovaný netvrdil. Soud proto vzájemný návrh žalovaného v celém jeho rozsahu zamítl, když žalovaný nemá ze žádného právního důvodu vůči žalobkyni nárok ani na náhradu vynaložených nákladů za znalecký posudek. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalobkyni, která se vzájemnému návrhu žalovaného ubránila, přiznal náhradu nákladů řízení, které tvoří náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 2 úkony právní služby (vyjádření k vzájemnému návrhu a účast u jednání soudu) po 8 940 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. d/, g/) a 2 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Soud však advokátu nepřiznal odměnu a paušální náhradu za převzetí a přípravu zastoupení, neboť tento úkon advokát v této věci neučinil, nýbrž jej učinil ve věci vedené podepsaným soudem pod sp. zn. 3 C 114/2020, z níž byla tato věc vyloučena, a tam také bude o něm podle poměru úspěchu a neúspěchu rozhodnuto. Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 3 880,80 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obvyklé lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).