8 C 201/2021-67 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení byla žalovaná jako držitel televizního přijímače přihlášená jako poplatník do příslušné evidence povinna platit televizní poplatky. Žalovaná této své povinnosti nedostála, když nezaplatila televizní poplatky za níže uvedená období: v roce 2017 za měsíce říjen, listopad a prosinec, dále za všech 12 měsíců v roce 2018, za všech 12 měsíců v roce 2019 a v roce 2020 za měsíc leden. To vždy po 135 Kč měsíčně. Celkem žalobkyni dluží částku 3.780 Kč. Protože ji žalovaná neuhradila ani na základě výzvy žalobkyně, obrátila se ta se svým požadavkem na soud, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných poplatků počínaje prvním dnem prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne 15. 10. 2020 (datum vyhotovení žaloby) v celkové výši 633,02 Kč. 2. Ve věci vydaný platební rozkaz, kterým soud nejprve žalobě vyhověl, napadla žalovaná včasným odporem. Již dříve vůči žalobou uplatněnému nároku namítla, že o vlastnictví nemovitosti, ke které se televizní poplatky měly vztahovat, přišla v rámci insolvenčního řízení; následně měla trvalé bydliště na obecním úřadu, když tam fyzicky nikdy pochopitelně nebydlela a ani nevlastnila televizor. V období říjen 2017 až leden 2020 bydlela u rodičů svého přítele, kteří televizní poplatek řádně platili. Ona sama v té době žádný televizor nevlastnila. Současně žalovaná poukázala na to, že její insolvenční řízení skončilo a žalovaná byla osvobozena od placení pohledávek. 3. Z provedených důkazů pro věc rozhodných soud po skutkové stránce učinil následující zjištění: -) z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - Výpisu z evidence České pošty, že žalovaná se jako poplatník televizních poplatků přihlásila v listopadu 2006; mezi jejími identifikačními údaji byla uvedena adresa [obec a číslo]; -) z výzvy České pošty, s.p., oddělení DINO, datované 15. 3. 2020, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení částky 4.995 Kč představující dlužné televizní poplatky za 12 měsíců v roce 2017, 12 měsíců v roce 2018, 12 měsíců v roce 2019 a za leden 2020; výzva byla žalované adresovaná na adresu [obec a číslo]; další výzva k zaplacení téže částky byla datovaná 26. 5. 2020; -) z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2014, čj. [insolvenční spisová značka], že byl zjištěn úpadek žalované, soud povolil oddlužení a vyzval dosud nepřihlášené věřitele, aby své pohledávky přihlásili do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku; tentýž soud usnesením ze dne 7. 10. 2019, čj. [insolvenční spisová značka] vzal na vědomí splnění oddlužení žalované a také žalovanou osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, přičemž osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu; dle detailu insolvenčního řízení žalované byla výzva k podávání přihlášek zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 10. 4. 2014, protokol z přezkumného jednání byl zveřejněn 4. 7. 2014 a usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dne 3. 9. 2014; -) z odhlášky z evidence poplatníka České televize a změny SIPO, že žalovaná se odhlásila jako poplatník televizního poplatku dne 24. 9. 2021. 4. Televizní poplatky upravuje zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Poplatníkem televizního poplatku je mimo jiné fyzická osoba, která byla vlastníkem televizního přijímače (§ 3 odst. 2 cit. zákona). Měsíční výše televizního poplatku za žalobkyní specifikované období činila částku 135 Kč (§ 6 cit. zákona). Poplatník byl přitom povinen poplatek platit provozovateli vysílání nejpozději do 15tého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 1,2 cit. zákona). 5. Poplatník televizního poplatku byl povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal (§ 8 cit. zákona) V oznámení byl poplatník povinen uvést mimo jiné místo trvalého pobytu (§ 8 odst. 3 písm. a cit. zákona). Současně byl poplatník povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny v uváděných skutečnostech, mimo jiné tedy změnu místa trvalého pobytu, to do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala (§ 8 odst. 6 cit. zákona). 6. Z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku byl povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení (§ 8 odst. 8 písma cit. zákona). 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se jako vlastník televizního přijímače přihlásila v roce 2006 do příslušné evidence. Jestliže pak u ní někdy později nastaly skutečnosti, v jejichž důsledku by již poplatníkem televizního poplatku nadále být neměla, tedy mimo jiné přestala být vlastníkem televizního přijímače, bylo povinností žalované se do 15 dnů ode dne, kdy taková skutečnost nastala, z evidence poplatníků odhlásit. Žalovaná byla také povinna žalobkyni oznámit ve lhůtě shora i změnu trvalého bydliště. 8. Žalovaná tvrdila, že v období, za které je po ní televizní poplatek požadován, již televizní přijímač nevlastnila. Žádný důkaz však o tom soudu nenabídla. Z evidence poplatníků televizních poplatků se odhlásila teprve v roce letošním, tj. 2021. To ji povinnosti platit televizní poplatky za období uvedená žalobkyní zprostit nemohlo. 9. Žalované nemohla pomoci ani skutečnost, že úspěšně proběhlo její oddlužení v rámci insolvenčního řízení a žalovaná byla osvobozena od placení insolvenčním soudem specifikovaných pohledávek. To proto, že pohledávka žalobkyně vznikla v roce 2017 a později, zatímco žalovaná byla osvobozena od placení pohledávek, které měli její věřitelé přihlásit do insolvenčního řízení v roce 2014. To žalobkyně pochopitelně nemohla (její v žalobě uplatněné pohledávky v té době neexistovaly). 10. Soud tak shledal nárok žalobkyně důvodný a vyhověl mu. To včetně úroku z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012Sb. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. počínaje dnem následujícím po jeho splatnosti ke dni určenému žalobkyní. 11. Vzhledem k plnému úspěchu ve věci žalobkyni náleželo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně. Jejich výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. takto: odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, jedno písemné podání – žaloba) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky), 2 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm.a cit. vyhlášky), dále pak odměna advokáta za jeden úkon právní služby po 1.000 Kč (vyjádření žalobkyně ze dne 1. 11. 2021 - § 14b odst. 3, § 7 bod 3 vyhlášky), 1 x 300 Kč paušální náhrada dle § 14b odst. 5b) cit. vyhlášky + 399 Kč jako částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. 12. Soud nakonec umožnil žalované uhradit dlužnou částku i náklady řízení vždy ve 2 měsíčních splátkách (§ 160 odst. 1 o.s.ř., náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud přitom akceptoval okolnosti žalovanou uvedené – její přátel, s nímž žije, platí hypotéku, příjem žalované se pohybuje kolem 16.000 Kč čistého měsíčně (z toho žalovaná měsíčně hradí poplatky 5 – 6.000 Kč), žalovaná vychovává 5letou dceru. Uvedený postup přitom nijak nepřiměřeně neznevýhodnil žalobkyni (nevedl k neadekvátnímu oddálení splnění jejího nároku).