19 C 62/2022-64 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26.8.2022, č.j. 19 C 62/2022-52, byla ve výroku I žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 988 Kč s příslušenstvím, ve výroku II byla žaloba co do nároku žalobkyně na zaplacení 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 20 Kč zamítnuta a ve výroku III byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 633,30 Kč. Soud při svém rozhodnutí co do výroku III vycházel z toho, že je namístě o náhradě nákladů rozhodnout dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 93 % úspěch a žalovaný přibližně 7 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 86% z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě tak soud uzavřel, že se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy byla vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne 3.8.2022) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 písm. g/ téže vyhlášky, a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.) a paušální náhradou za jeden úkon právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky). Odměna zástupci pak byla zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 462 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tedy dospěl k závěru, že celkově žalobkyni vznikly náklady ve výši 3 062 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 2 633,30 Kč (86 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci, kdy ve věci rozhodoval ex offo v souladu s § 151 o.s.ř., když neměl k dispozici vyúčtování nákladů ze strany zástupce žalobkyně. Jednání ve věci, při němž byl vynesen shora specifikovaný rozsudek, bylo nařízeno na 26.8.2022 ve 12:00 hodin, přičemž zástupce žalobkyně soudu daného dne v 9:24 hod. do datové schránky zaslal vyúčtování nákladů tohoto řízení, v němž se mimo jiné domáhal i náhrady cestovného (418 Kč) a ztráty času (700 Kč za 7 půlhodin ztráty času) spolu s příslušným DPH, toto vyúčtování však samosoudkyni nebylo do nařízeného jednání předloženo, ve shora specifikovaném rozsudku tak absentuje rozhodnutí o náhradě cestovného a ztráty času spolu s příslušnou náhradou DPH. Dle § 166 odst. 1-3 o.s.ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne. Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku. S ohledem na výše uvedené soud postupoval v souladu s § 166 o.s.ř. a rozhodnutí o nákladech řízení v dané věci doplnil ex offo, když rozhodnutí doposud nenabylo právní moci, o rozhodnutí o náhradu cestovného a náhradu ztráty času s příslušnou náhradou DPH, kdy zástupci žalobkyně náleží náhrada cestovné ve výši 418 Kč (výše doložena jízdenkami) a náhrada za 6 půlhodin ztráty času strávených cestou k jednání soudu dne 3.8.2022 po 100 Kč, celkem 600 Kč, když cesta vlakem trvala tam i zpět dle předložených jízdenek cca 1:20 hodiny (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Příslušná náhrada DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, pak činí 213,80 Kč. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s cestovným a ztrátou času s příslušnou náhradou DPH ve výši 1 231,80 Kč, přičemž žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů co do 86%, což odpovídá částce 1 059,40 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 3 692,70 Kč (2 633,30 + 1059,40 Kč). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám právního zástupce žalobkyně.