6 C 238/2022-27 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobce se žalobou proti žalované domáhal určení, že žalovaná je vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód] (dále též„ předmětné vozidlo“; vozidlo bylo v petitu žaloby i v přiložené kupní smlouvě označeno nesprávným VIN kódem, nicméně z dalších příloh žaloby je zřejmé, jaké je správné označení předmětného vozidla; proto soud uzavřel, že se jedná o zjevnou chybu v psaní, a nevyzýval žalobce k odstranění vad žaloby). V žalobě uvedl, že předmětné vozidlo prodal žalované kupní smlouvou ze dne 31. 1. 2018. Žalovaná jako kupující se zavázala, že zajistí převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu na sebe v rámci registru silničních vozidel, toto však neučinila. V registru silničních vozidel je tak jako vlastník předmětného vozidla nadále nesprávně zapsán žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z žalobcem předložených listin soud učinil následující skutková zjištění: 4. Z výpisu Evropské komise se podává, že dne 7. 2. 2018 bylo ověřováno DIČ žalované pro účely DPH prostřednictvím systému VIES. 5. Z kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2018 plyne, že žalobce prodal žalované předmětné vozidlo za cenu 19 000 Kč, která byla uhrazena v hotovosti. Žalované byl při prodeji předán technický průkaz, osvědčení o registraci a ověřená plná moc k převodu vozidla v evidenci vozidel. 6. Z faktury č. 180002 ze dne 31. 1. 2018 se podává, že žalobce jako dodavatel vyfakturoval žalované jako odběrateli částku 19 000 Kč za prodej předmětného vozidla. 7. Z osvědčení o registraci (technického průkazu) předmětného vozidla soud zjistil, že jako vlastník předmětného vozidla je v registru silničních vozidel uveden žalobce. 8. Z usnesení Městského úřadu Havlíčkův Brod, odboru dopravy, úseku dopravně-správních agend ze dne 21. 9. 2018, č. j. MHB_DOP/2894/2018, bylo zjištěno, že řízení o žádosti žalobce ve věci zápisu změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla (z žalobce na žalovaného) bylo dle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zastaveno, neboť žalobce neodstranil nedostatky žádosti (nepřiložil ani přes výzvu technický průkaz, osvědčení o registraci silničního vozidla a zelenou kartu) a žalovaná se k žádosti nevyjádřila. 9. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 31. 1. 2018 žalobce prodal předmětné vozidlo žalované za kupní cenu 19 000 Kč, kterou žalovaná zaplatila v hotovosti. Žalobce téhož dne vyfakturoval žalované částku 19 000 Kč za prodej předmětného vozidla. Žalované byl při prodeji předán technický průkaz, osvědčení o registraci a ověřená plná moc k převodu předmětného vozidla v evidenci vozidel. V registru silničních vozidel je jako vlastník předmětného vozidla uveden žalobce. Městský úřad Havlíčkův Brod řízení o žádosti žalobce o změnu zápisu změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla zastavil, neboť žalobce k žádosti nepřiložil ani přes výzvu technický průkaz, osvědčení o registraci silničního vozidla a zelenou kartu a žalovaná se k žádosti nevyjádřila. 10. Shora uvedený skutkový stav dostatečně jasně vyplývá již z listin předložených žalobkyní (ani žalovaná se pak žalobě nikterak nebránila), pročež soud návrhu žalobce na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobce a žalované nevyhověl pro nadbytečnost takového dokazování. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil následující právní závěry: 12. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 13. V posuzovaném případě má žalobce naléhavý právní zájem na navrhovaném určení, že žalovaný je od 31. 1. 2018 vlastníkem předmětného vozidla. Bez tohoto určení totiž nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. V tomto případě proto není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006. Tento rozsudek Nejvyššího soudu se sice týkal situace, kdy žalobce se domáhal určení svého vlastnického práva, nicméně jeho závěry jsou aplikovatelné i na předmětnou věc, kdy se žalobce domáhá určení, že žalovaná je od 31. 1. 2018 vlastníkem předmětného vozidla. K tomu lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. 5. 2020, č. j. 58 Co 246/2019-89, kde je přiléhavě uvedeno, že určovací výrok soudního rozhodnutí je v této situaci jediným způsobem, jak se žalobce může zbavit objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky spáchané s již prodaným vozidlem, příp. povinnosti platit příspěvky do garančního fondu, protože podle registru silničních vozidel provozuje vozidlo, aniž by zaplatil povinné ručení, event. dosáhne změny údajů v registru silničních vozidel. Že obdobné situace je třeba řešit právě v občanském soudním řízení, pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20 (srov. zejména jeho body 49-53). 14. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení vlastnického práva žalované od 31. 1. 2018 proto je dán. 15. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2). 16. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 17. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, nabytí vlastnického práva k vozidlu proto ani není vázáno podle § 1102 o. z. na zápis do registru silničních vozidel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015). 18. Jelikož mezi účastníky řízení došlo k řádnému uzavření kupní smlouvy (její pravost a řádnost žalovaná nezpochybnila), není pochyb o tom, že účinností kupní smlouvy se vlastníkem předmětného vozidla stala žalovaná. V kupní smlouvě nebylo stanoveno jinak, pročež soud uzavřel, že vlastníkem předmětného vozidla se žalovaná stala od 31. 1. 2018, tedy datem uzavření a současně datem účinnosti kupní smlouvy (§ 1099 o. z.). 19. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. S ohledem na možné negativní následky, které s sebou může nést nesprávný údaj o vlastnictví k předmětnému vozidlu obsažený v registru silničních vozidel (objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky, příspěvky do garančního fondu, daňové povinnosti apod.), soud uzavřel, že není v rozporu s účelem a smyslem určovací žaloby i uvedení konkrétního data, od kterého vlastnické právo k předmětnému vozidlu přešlo na žalovanou (srov. obdobný postup kupříkladu v rozsudcích Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2022, č. j. 17 C 255/2020-162, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 9. 2022, č. j. 40 C 99/2022-22). 20. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, pročež mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměna za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu po 1 860 Kč dle § 7 bodu 5. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu (1 860 Kč x 2 = 3 720 Kč). Tarifní hodnotou je částka 19 000 Kč jako cena věci, o niž v řízení jde, když se jedná o výši kupní ceny předmětného vozidla dle kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2018. Ke dvěma úkonům právní služby dále náleží paušální částka 600 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (2 x 300 Kč). K náhradě nákladů řízení patří i náhrada za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 907,20 Kč z částky 4 320 Kč. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí (po zaokrouhlení) 7 227 Kč. Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit advokátovi (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to v obvyklé lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 21. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).