103 C 1/2024-56 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 310 095 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným, jako klientem byla dne 24. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. 9103231838, na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 235 000 Kč vyplacený dne 26. 5. 2023 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a dohodnutý úrok ve výši 65,43 % p. a. splácet ve 42. měsíčních splátkách po 14 358 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červnem 2023. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (například doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Na základě všech těchto údajů, jakož i na základě ověření úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI bylo zjištěno, že žalovaný disponuje dostatečnými volnými zdroji ke splácení úvěru a bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně zesplatněním úvěru uplatnila nárok na zaplacení 2 smluvních pokut (bod 6.1. smlouvy) po 499 Kč, celkem ve výši 998 Kč, za splátky č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2. smlouvy) po 200 Kč, celkem tedy ve výši 400 Kč, za splátky č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo následně k zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 8. 2023, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 20. 6. 2023. Ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu v celkové výši 273 184,66 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Účastníci se dále dohodli (bod 6.5. smlouvy) na tom, že nezaplatí-li žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 26. 8. 2023 do zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požadovala zaplacení částky 273 184,66 Kč odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení vyčíslenou k datu vyhotovení žaloby částkou 35 513,40 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z původní jistiny ročně ve výši 65,43 % od 90. dne prodlení a od 91. dne prodlení ročně ve výši 15 %.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska s trvalým pobytem na shora uvedené adrese v České republice. Příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodování této věci vyplývá z článku 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Typickou kvazideliktní odpovědností je nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k jehož vniku došlo na území České republiky. Podle článku 2 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) pro účely tohoto nařízení zahrnuje škodu i následky bezdůvodného obohacení. V souladu s článkem 10 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem právo, kterým se řídil smluvní vztah mezi účastníky, tedy právo České republiky.4. Na základě provedených důkazů soud zjistil:- z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24. 5. 2023 č. 9103231838 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 5. 2023, že mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným na straně druhé byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 235 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou 64,43 % p. a. a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v počtu 42 po 14 358 Kč splatnými vždy nejpozději každého 20. dne kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen; takto se zavázal vrátit částku 603 036 Kč při RPSN 89,1 %,- z dokladu o vyplacení úvěru, že dne 26. 5. 2023 byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka 235 000 Kč,- z karty klienta, že žalovaný nezaplatil na splátkách ničeho,- z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů ARAD, že v květnu 2023 činila úroková sazba úvěrů kategorie domácnost na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let 9,53 % ročně.5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci učinil soud níže uvedený právní závěr.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (viz například rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, která jsou dostupná na www.nsoud.cz), jejichž závěry jsou použitelné i pro rozhodování v době účinnosti nového o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše dohodnutých úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud porovnal výši úroku sjednaného ve smlouvě o úvěru s úroky, které byly v květnu 2023 sjednávány bankami v obdobných smlouvách, tedy ve smlouvách o spotřebitelském úvěru kategorie domácnost na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let, která činila v průměru 9,53 % ročně. Úrok dohodnutý mezi účastníky byl však téměř sedmkrát vyšší a žalovaný se zavázal k vrácení částky, která více než 2,5 x převyšovala výši poskytnutého úvěru. Taková dohodnutá výše úroku byla soudem vyhodnocena jako zjevně se příčící dobrým mravům. Ačkoli žalobkyně je nebankovní společností poskytující úvěry s větší mírou rizika, tato skutečnost jí v žádném případě neopravňuje sjednávat úroky v přemrštěné a tedy nemravné výši. Takový postup nelze tolerovat, zvláště v případě spotřebitelských úvěrů, a nelze jej odůvodňovat ani autonomií vůle, dostatečnou informovaností zájemce o úvěr, předpokladem, že má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, zásadou, že smlouvy mají být plněny apod. Takové ujednání je absolutně neplatné a soud k němu přihlédne i bez návrhu.10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.11. V obecné rovině stále platí, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Nicméně podle názoru soudu v této konkrétní projednávané věci a v případě této konkrétní žalobkyně není ujednání o úroku oddělitelné od ostatních částí smlouvy. Žalobkyně totiž uzavírá s klienty nadále a opakovaně smlouvy o úvěru, v nichž sjednává nepřiměřeně vysoké úroky, jakožto jedinou úplatu žalobkyně za poskytnutý úvěr, které následně uplatňuje žalobou (i v této věci stále trvala na nemravné výši sjednaného úroku), ačkoli jí musí být známo, třeba jen z rozhodovací praxe zdejšího soudu (ale ji