15 C 171/2023-19 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Návrhem došlým soudu dne 23. 11. 2023 se žalobce vůči žalovanému domáhal zrušení vyživovací povinnosti. Vylíčil, že žalovanému hradí podle rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, výživné ve výši 2.700 Kč. Žalovaný dne 22. 9. 2023 v SŠ PTA Jihlava složil závěrečnou zkoušku v oboru elektrikář. Od září 2023 nastoupil denní studium v tříletém oboru umělecký kovář. Jedná se o obor zakončený výučním listem, stejně jako obor elektrikář. Nyní studovaný obor na předchozí nenavazuje, nedochází ke zvyšování již dosaženého vzdělání. Řemeslná povaha studovaného a dostudovaného oboru umožňuje srovnatelné uplatnění na trhu práce. Žalovaný je schopen sám se živit.2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedl, že obor elektrikář si zvolil hlavně na základě příslibu žalobce pomoci se studiem a hledání pracovní pozice po vyučení. Nejprve obor elektrikář studoval v místě bydliště žalobce, a proto se k němu nastěhoval. Po dlouhodobých neshodách se domluvili na přechod na internát. V tu dobu začal být s výběrem oboru nespokojený. Na začátku třetího ročníku přestoupil na Střední školu průmyslovou, technickou a automobilní v Jihlavě. V Příbrami studoval silnoproud a slaboproud, v Jihlavě pouze slaboproud. Z předchozího studia měl v oboru nedostatky, a proto závěrečnou zkoušku úspěšně složil až napodruhé. V průběhu studia v Jihlavě se rozhodl pro studium oboru umělecký kovář a zámečník ve Světlé nad Sázavou, protože se jako elektrikář živit nechce. Měsíční náklady spojené se studiem představují cca 960 Kč na ubytování, 400 Kč na dopravu a 1.500 Kč na stravu. Dále má náklady související s nákupem oblečení a potravin dle potřeby.3. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že výživné, které byl žalobce povinen platit žalovanému, bylo s účinností od 1. 4. 2022 zvýšeno z částky 2.000 Kč na 2.700 Kč měsíčně.4. Potvrzeními o studiu vzal soud za prokázané, že žalovaný byl studentem Střední školy průmyslové, technické a automobilní v Jihlavě v době od 17. 10. 2022 do 30. 6. 2023. Studium úspěšně zakončil závěrečnou zkouškou v oboru elektrikář dne 22. 9. 2023. Od 1. 9. 2023 je žalovaný studentem 1. ročníku denního studia Akademie Světlá nad Sázavou, střední školy a vyšší odborné školy v oboru vzdělání Umělecký kovář a zámečník, pasíř.5. Zprávami úřadu práce a okresní správy sociálního zabezpečení vzal soud za prokázané, že žalovaný není veden v registru zaměstnavatelů, zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, není a nebyl nikdy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání.6. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že se dva roky učil na elektrikáře v Příbrami, přičemž rok bydlel u otce (žalobce), pak šel na internát. Poslední rok dokončil v Jihlavě. Ve škole byl s oborem elektrikář nespokojený, a to od konce prvního nebo začátkem druhého ročníku. Bylo to v době, kdy odešel od otce. Školu ale dokončil, protože nechtěl zahodit jeden dokončený rok. S žalobcem toto své rozhodnutí nekonzultoval. Poznatky z přechozího studia ve studiu stávajícím může využít např. při výrobě lustrů. Bydlí v , adresa, na internátě, kde se měsíčně platí 1.000 Kč za ubytování. Přes týden si stravu hradí sám, vaří si. O víkendu jezdí k matce, která je na mateřské dovolené. Výdaje si hradí z výživného od otce. Když potřebuje, tak mu přispěje matka. Matka mu platí jídlo, internát, přispívá na koníčky. Momentálně brigádu nemá. Otec mu nad rámec výživného nic nepřispívá. Rodiče mu společně zaplatili řidičský průkaz. Chtěl by dokončit učňovský obor, udělat si maturitu, pak si otevřít vlastní živnost.7. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že pracuje ve firmě , adresa, . Jeho průměrný měsíční příjem je 18.500 Kč čistého měsíčně. Má tři vyživovací povinnosti, a to k synům , jméno FO, a , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, je povinen hradit výživné 2.300 Kč, synu , jméno FO, 2.000 Kč. Bydlí v bytě, který je v jeho vlastnictví. Platí zálohy na elektřinu 2.000 Kč, uhlí na zimu 20 tis. Kč, 600 Kč za telefon a internet, ročně 1.000 Kč za odpad, vodné, stočné asi 3.000 Kč. Se zdravotním stavem nemá žádné zvláštní výdaje. Ze začátku žalovaný obor elektrikář studovat chtěl. Snažil se mu pomáhat. Nabídl mu praxi, pak i o prázdninách brigádu u nich ve firmě. Nic z toho nevyužil. Po odchodu na internát jejich kontakt ustal. Neví, že by syn naznačoval s oborem elektrikář nespokojenost.8. Soud z hlediska práva hmotného aplikoval níže uvedená ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).9. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1 o. z.).10. Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti (§ 859 o. z.).11. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 o. z.).12. Soud se proto v rámci posuzování schopnosti žalovaného sám se živit (§ 911 o. z.) zabýval otázkou účelnosti současného studia, které by mělo sloužit především k prohlubování předchozího vzdělání vedoucímu k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací; může však nastat případ, že kdy další studium na předchozí studium přímo nenavazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte; nemělo by jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze tzv. prodlužovala mládí (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14).13. V posuzovaném případě vzal soud v úvahu, že v době, kdy se žalovaný rozhodoval o jeho profesním směřování, byl ve věku cca 15 let. V tomto nízkém věku je mnohdy obtížné odhadovat, jaký obor dítěti vyhovuje, na co má talent. Zjistil-li žalovaný v průběhu studia oboru elektrikář, že mu takové studium nevyhovuje, nelze mu to ve vztahu k právu na výživné klást k tíži. Stejně tak, jako rozhodnutí studovaný obor nejprve dokončit a poté studovat obor nově zvolený. Takovou úvahu žalovaného soud považuje za racionální s možností částečně využít nabyté znalosti v oboru novém. Soud neshledal postup žalovaného jako samoúčelné ve snaze prodlužovat studia a čerpat z něj plynoucí výhody.14. Protože se žalovaný stále připravuje na výkon budoucího povolání a není schopen sám se živit, soud žalobu zamítl.15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Ten se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, a proto soud rozhodl, jak je ve výroku II. tohoto rozhodnutí uvedeno.