15 C 179/2022-114 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně (, právnická osoba, .), se žalobou došlou soudu dne 20. 7. 2022 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 119.288,68 Kč s příslušenstvím. Vylíčila, že uzavřela s žalovaným dne 18. 7. 2017 Smlouvu o hotovostním úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, . Žalovaný byl zároveň seznámen s Podmínkami poskytování hotovostních úvěrů v , Anonymizováno, , právnická osoba, podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a sazebníkem bankovních poplatků v mBank a zavázal se je dodržet. Dle smlouvy výše jistiny úvěru činila 280.000 Kč a žalovaný se zavázal dle smlouvy tento úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek ve výši 5.050,20 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Byly sjednány smluvní úroky ve výši 7,90 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Dle smlouvy a podmínek se žalovaný dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatky účtované dle smlouvy a stanovené v aktuálně platném sazebníku. Žalobkyně byla oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud byl žalovaný v prodlení se splácením více než dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce. Podmínky smlouvy žalovaný nesplnil a došlo k porušení smlouvy, neboť žalovaný neuhradil žádnou splátku za měsíce červenec, srpen a září 2020. Vzhledem k situaci využila žalobkyně svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 16. 9. 2020, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 20. 10. 2020. Dne 20. 1. 2021 žalovaný podepsal uznávací prohlášení, jímž se zavázal k úhradě dluhu formou měsíčních splátek ve výši 8.000 Kč s první splátkou 20. 2. 2021. Tuto dohodu žalovaný porušil, když poslední splátkou byla platba ze dne 20. 9. 2021. Při schvalování úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých bance klientem, které byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaný tak nadále dluží na jistině částku 119.288,68 Kč, dále neuhrazený úrok dle smlouvy z jednotlivých anuitních splátek dle harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 3.635,64 Kč a neuhrazený úrok (se sazbou úroku smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení) z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období zkapitalizovaný ke dni 8. 2. 2022 na výši 37.884,05 Kč, spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 119.288,68 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 119.288,68 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) zrušen.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o.s.ř., kdy žalobkyně s tímto postupem již s podáním žaloby souhlasila a ani žalovaný neměl proti němu žádných námitek.5. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění:Dle žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru žalovaný dne 17. 7. 2017 požádal , Anonymizováno, , Anonymizováno, o poskytnutí úvěru ve výši 280.000 Kč, který by byl hrazen v 84 měsíčních splátkách po 5.050 Kč. Uvedl, že pracuje jako dělník v automobilovém průmyslu a jeho čistý měsíční příjem činí 24.449 Kč. Příjmy a výdaje žalovaného banka ověřovala výpisy z účtu za měsíce duben až červenec 2017.Smlouvou o hotovostním úvěru ze dne 18. 7. 2017 se společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, vykonávající bankovní činnosti na území ČR prostřednictvím banky , právnická osoba, ., organizační složka, , Anonymizováno, , IČO, , zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 280.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky v sazbě 7,9 % ročně a další příslušenství, a to v 84 měsíčních splátkách po 5.050,20 Kč.Výpisem z účtu žalovaného vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru byla žalovanému vyplacena dne 18. 7. 2017 pod označením transakce , Anonymizováno, , Anonymizováno, .Uznávacím prohlášením žalovaný vůči , právnická osoba, ., organizační složka, prohlásil, že ke dni 20. 1. 2021 dluží na pohledávce vzniklé z úvěru č. , hodnota, částku 194.486,09 Kč; závazek uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit v měsíčních splátkách po 8.000 Kč počínaje 20. 2. 2021 s tím, že v případě prodlení jedné splátky bude následující den celý dluh splatný.Žalovaný byl dopisem ze dne 5. 5. 2022 právním zástupcem původního věřitele vyzván k plnění a upozorněn na možný soudní spor.6. Soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouva o úvěru byla uzavřena dne 18. 7. 2017, tedy za účinnosti této právní úpravy. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a uzavřela s ním smlouvu o úvěru, z níž řádně plnila tím, že žalovanému poskytla ve sjednané výši úvěr ve výši 280.000 Kč. Žalovaný sjednaným způsobem úvěr nevrátil, čímž smlouvu porušil.7. Dle § 2053 o. z., dle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uznal vůči právnímu předchůdci žalobkyně svůj dluh co do důvodu a výše, čímž byla založena právní domněnka existence dluhu v době jeho uznání. Současně nevyšlo najevo, že by dluh žalovaného z titulu smlouvy o úvěru neexistoval (žalovaný se tvrzením žalobkyně nebránil a zůstal v řízení zcela pasivní), soud žalobě vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o. s. ř.). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.772 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění se základním a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé - § 11 odst. 1 advokátního tarifu) po 5.900 Kč dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, dále 3 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o.s.ř., celkem 27.278 Kč.9. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů.