17 C 13/2024-42 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 600 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně v žalobě podrobně popsala proces registrace a uzavírání smlouvy o úvěru, přičemž mimo jiné uvedla, že úvěry poskytuje prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje a údaje pro přístup k jeho uživatelskému profilu, odsouhlasil smluvní dokumentaci a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření údajů poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a zaplatil bankovním převodem žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen výpisy z bankovního účtu, případně výplatními listy. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Jelikož nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, byla se žalovaným uzavřena dne 18. 2. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne úvěr převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 20. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a z tohoto důvodu byl celý úvěr zesplatněn ke dni 20. 6. 2023. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení nesplacené části jistiny ve výši 10.000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.600 Kč.2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání., právnická osoba, listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že smlouva měla být uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným; že u identifikačních údajů úvěrovaného je uvedeno číslo jeho účtu 2301527374/2010; že předmětem smlouvy bylo poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, trvání úvěru bylo sjednáno na dobu neurčitou, dohodnutá úroková sazba činila 40 % p. m. a RPSN 5 513,38 %; že v závěru smlouva obsahuje datum 18. 2. 2023,- ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 20. 6. 2023, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, s tím, že celková dlužná částka má být uhrazena do 3 dnů od doručení této výzvy,- z potvrzení o platbě, že dne 18. 2. 2023 byla z účtu žalobkyně poukázána na účet č. , č. účtu, , částka 10.000 Kč,- z předžalobní výzvy ze dne 1. 12. 2023, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byl i upozorněn na možnost soudního sporu.4. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že z účtu žalobkyně byly poukázány peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč na účet žalovaného.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud dospěl k závěru, že poté, co žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, kde žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Soud se dále zabýval tím, zda byla smlouva uzavřena platně.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Z ustálené judikatury soudů vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.9. Dále lze poukázat na § 576 o. z., podle něhož týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Soud dospěl k závěru, že ujednání o úroku není od ostatního obsahu předmětné smlouvy oddělitelné. Podnikatelskou aktivitu žalobkyně považuje za založenou na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků, resp. poplatků za poskytnutí úvěru. Žalobkyně poskytuje rizikové úvěry a příjmy z vysokých úroků kompenzuje ztráty plynoucí z rizikovosti tohoto druhu podnikání. Nelze předpokládat, že by byla ochotna uzavřít úvěrovou smlouvu, v níž by byl sjednán úrok v obvyklé výši. Není tudíž naplněn předpoklad, že by žalobkyně v posuzovaném případě uzavřela smlouvu bez neplatné části, pokud by neplatnost rozpoznala (srov. podobně rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 16. 5. 2023, č. j. 47 Co 74/2023-292, bod 9).10. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 40 % měsíčně (RPSN 5 513,38 %) výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je z tohoto důvodu neplatná. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil. Ostatně toho si byla žalobkyně zjevně vědoma již při podání žaloby, kdy sama navrhla, aby soud její nárok případně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.).13. Z tvrzení žalobkyně i z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný čerpal z úvěru částku celkem , hodnota, Kč, nezaplatil ničeho. Soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne 20. 6. 2023 zaslanou téhož dne. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit úroky z prodlení od 24. 6. 2023.14. Ve zbývající části, tedy pokud se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru (viz výše).15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 15.600 Kč, úspěšná byla co do částky 10.000 Kč, tedy 64,1 %, neúspěšná do částky 5.600 Kč, tedy 35,9 %. Čistý úspěch žalobkyně tak byl 28,2 %. Náklady řízení představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), tj. odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání (žaloba a předžalobní výzva k plnění) a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, dále podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Náklady řízení žalobkyně tak byly v celkové výši 2.252 Kč, z toho 28,2 % činí částku 635,6 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám zást