18 C 51/2024-73 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 008,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 27. 6. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, a to způsobem dálkové komunikace. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro vydání a používání kreditních karet, všeobecné podmínky pro zakládání a vedení účtů, sazebník bankovních poplatků, úrokový lístek a formulář informací o spotřebitelském úvěru, vše určené pro klienty žalobkyně. Na základě dodatku I. smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit až do výše 20 000 Kč, ten mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty a čerpaný úvěr měl splácet v minimální výši 3 %, minimálně 50 Kč měsíčně, z čerpaných prostředků a žalobkyně mohla provést úhradu inkasem z běžného účtu žalovaného. V článku II. smlouvy byly ujednány smluvní úroky ve výši 23,8 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 38,8 % z nedovoleného přečerpaného limitu a listiny po splatnosti. Žalovaný splátkovou povinnost nedodržel, za měsíc červenec - září 2022 splátky řádně neuhradil a žalobkyně smlouvu vypověděla. Tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila a tím se ke dni 13. 9. 2022 stal celý dluh splatný. Žalovaný dosud uhradil na dluh celkovou částku 5 400 Kč, vždy se jednalo o splátku ve výši 1 800 Kč (18. 9. 2023, 23. 10. 2023, 16. 8. 2023). Žalobkyně zároveň posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přitom vycházela z informací poskytnutých žalovaným a dále z interních a externích databází, porovnávala příjmy a výdaje žalovaného a nezjistila žádnou skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 14 008,57 Kč, úroku kapitalizovaných ke dni 24. 7. 2023 ve výši 4 724,54 Kč, úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 19 408,57 Kč od 25. 7. 2023 do 16. 8. 2023, z částky 17 608,57 Kč od 17. 8. 2023 do 18. 9. 2023, z částky 15 808,57 Kč od 19. 9. 2023 do 23. 10. 2023, z částky 14 008,57 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 408,57 Kč od 25. 7. 2023 do 16. 8. 2023, z částky 17 608,57 Kč od 17. 8. 2023 do 18. 9. 2023, z částky 15 808, 57 Kč od 19. 9. 2023 do 23. 10. 2023 a z částky 14 008, 57 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) zrušen.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud provedl dokazování a na základě listinných důkazů učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o používání kreditní karty ze dne 27. 6. 2018, že žalobkyně se zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout úvěr, který může čerpat opakovaně, právě s využitím kreditní karty do výše úvěrového limitu, úroková sazba byla sjednána ve výši 23,8 % ročně, úvěrový limit byl sjednán do výše 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal provádět měsíční splátky dle smluvních ujednání,- z dodatku ke smlouvě o používání kreditní karty ze dne 30. 7. 2019, že s účinností od data podpisu dodatku byl úvěrový limit zvýšen na částku 20 000 Kč,- z žádosti o vydání kreditní karty, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodiny, nemá žádnou vyživovací povinnost, je bezdětný, dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou, je zaměstnán na dobu určitou, jeho čistý měsíční příjem činí 16 000 Kč,- z žádosti o navýšení limitu kreditní karty, že žalovaný zažádal o navýšení úvěrového limitu kreditní karty na částku 20 000 Kč s tím, že uváděl čistý měsíční příjem ve výši 19 500 Kč, veškeré jiné závazky negoval,- z transakční historie účtu za období od 5. 1. 2017 do 28. 6. 2023, že žalobkyně měla k dispozici výpisu z účtu žalovaného za toto období s tím, že je zřejmé, že žalovaný měl v daných měsících jak příjmy, tak výdaje, v určitých časových úsecích účet vykazoval záporný zůstatek,- z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 13. 9. 2022, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu v 7 denní lhůtě s tím, že 60. dnem následujícím po jejím marném uplynutí, smlouva zanikne,- z výzvy k úhradě dluhu ze dne 28. 7. 2023 a dodejky, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k dobrovolné úhradě dluhu a zároveň byl upozorněn na možnost soudního sporu,5. Soud z hlediska hmotného práva danou věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v aktuálním znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1879 o. z. a násl. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, který měl žalovaný možnost čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit až do částky 20 000 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně dostatečně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především s přihlédnutím k výši sjednaného limitu. Žalobkyně vycházela především z informací poskytnutých přímo žalovaným o jeho osobním stavu. Z výpisu z účtu, je zřejmé, že žalovaný měl tzv. „lepší a horší“ finanční období, ale obecně lze usuzovat, že právě čerpaný bankovní produkt cílí na klienty jako žalovaný. Je však na uvážení každého jedince, zda smluvní nabídku akceptuje. Soud uzavřel, že žalobkyně v tomto směru svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost úvěrovaného, byť možná v minimální míře, splnila.11. V daném případě bylo dále prokázáno, že žalobkyně řádně plnila ze smlouvy a poskytla žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal spolu s úroky a poplatky ve sjednané výši vrátit. Protože žalovaný ze smlouvy řádně neplnil, soud mu povinnost plnit žalobkyni uložil, neboť shledal na základě provedeného dokazování žalobu jako důvodnou. Současně přihlédl k tomu, že se žalovaný žalobě nebránil, nesporoval existenci dluhu ani jeho výši.12. Dle § 1970 o. z. soud žalobkyni dále přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s přihlédnutím k dílčím úhradám žalovaného.13. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o.s.ř.). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, navýšené o DPH ve vý