6 C 156/2023-91 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 161,81 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy ze dne 3. 5. 2019 o osobní kreditní kartě k účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 21,99 % p.a. Žalovaný současně souhlasil se zařazením do kolektivního pojištění schopnosti splácet, za což se zavázal hradit 0,49 % měsíčně z čerpané částky. Žalovaný nedodržel své smluvní povinnosti. Žalobkyně proto dopisem ze dne 27. 3. 2023 od smlouvy odstoupila. Žalovaný po zesplatnění již neuhradil ničeho. Žalobkyně se žalobou domáhala částky 9 738,71 Kč jako jistiny úvěru, neuhrazených poplatků ve výši 1 375,38 Kč (dohromady tato částka činí 11 114,09 Kč, žalobkyně se však žalobou domáhala zaplacení jistiny zjevně sestávající z těchto dvou položek ve výši 11 161,81 Kč; s ohledem na níže přijaté závěry o bezdůvodném obohacení a zanedbatelný rozdíl ve výši 47,72 Kč již žalobkyni nevyzýval k upřesnění žalobního nároku), kapitalizovaného úroku ke dni 30. 5. 2023 ve výši 1 430,55 Kč a dále úroku ve výši 15 % ročně z jistiny 9 738,71 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni 30. 5. 2023 ve výši 1 430,55 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 9 738,71 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení. Celkem za dobu trvání smlouvy žalovaný vyčerpal 273 247,77 Kč, vrátil 263 509,06 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy ze dne 3. 5. 2019 o osobní kreditní kartě, reg. č. 0099023191091, č. účtu ke kreditní kartě 35-5335801347/0100, plyne, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout kreditní kartu a úvěr k ní ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet, zápůjční úroková sazba činila 21,99 % p.a. Ve smlouvě byly sjednány i různé poplatky.5. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě a z výpisu transakcí se podává, že dlužná jistina po zohlednění plateb žalovaného činí ke dni 3. 4. 2023 částku 9 738,71 Kč, z toho celkem 236 Kč (4 x 59 Kč) činí měsíční poplatky za správu úvěru.6. Z oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne 27. 3. 2023 a z dodejky soud zjistil, že žalobkyně dne 28. 3. 2023 odeslala žalovanému dopis, v němž mu oznámila, že došlo k porušení podmínek osobních kreditních karet, pročež žalobkyně odstoupila od smlouvy. Vyčerpaná část úvěru se stává splatnou a žalovaný je povinen ji bez zbytečného odkladu splatit včetně úroků, cen a poplatků.7. Z upomínek ze dne 5. 6. 2023 včetně potvrzení podání ze dne 8. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému na tři různé adresy zaslala předžalobní výzvu.8. Z opisu z databází BRKI/NRKI plyne, že žalovaný měl mít mimo žalobkyni 4 další úvěry, jednu odmítnutou žádost o osobní úvěr, jednu odvolanou žádost o spotřební úvěr a 3 ukončené obchody.9. Z žádosti o osobní kreditní kartu ze dne 3. 5. 2019 podepsané žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, vlastník domu/bytu/ostatní, má SŠ s maturitou a VOŠ, pravidelný čistý měsíční příjem činí 45 000 Kč, výdaje spojené s bydlením činí 2 000 Kč, výdaje na pojištění představují 500 Kč, výdaje na spoření dosahují 600 Kč a ostatní výdaje činí 1 000 Kč.10. V návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karty osobní je uvedeno, že žalovaný má shora uvedené výdaje a dále nemá záznam v insolvenčním rejstříku či negativní záznam v dostupných rejstřících.11. Z výsledku aplikačního ratingu – posouzení se podává, že žalovaný nemá žádný negativní záznam v dostupných rejstřících, pročež jeho žádost o úvěr byla schválena.12. Další navrhované důkazy nebyly prováděny, neboť skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně. Další dokazování by tak bylo nadbytečné.13. Při jednání soud vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), nechť doplní svá tvrzení tak, aby bylo zřejmé, zda a jak konkrétně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a označí důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, zejména nechť předloží kopie listin, jimiž příjmy a výdaje žalovaného ověřovala. Dále soud vyzval žalobkyni, nechť označí důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení dlužné částky dne 16. 12. 2022, resp. nechť uvede, kdy byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dlužné částky, a označí důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení, včetně dokladu o odeslání odpovídající výzvy.14. Žalobkyně sdělila, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když prověřila informace uvedené žalovaným pomocí interních systémů a pomocí dat z bankovních i nebankovních registrů, ze své vlastní interní databáze, z úvěrových registrů, z insolvenčního rejstříku, z živnostenského rejstříku a ověřila i neexistenci exekučního řízení. Dále žalobkyně vycházela z žalovaným uvedeného údaje o jeho příjmech ve výši 45 000 Kč i z jím uvedených údajů o výdajích, které porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech podle typu bydlení. Žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného ve výši 35 210 Kč jakožto ostatních výdajů a nákladů na pojištění 1 500 Kč, výdajů na bydlení 2 091 Kč a částky představující životní minimum 3 410 Kč, výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 22 472 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 5 737 Kč. Po poskytnutí úvěru tak žalovanému zůstane 21,09 % pravidelných příjmů.15. Soud žalobkyni vyzval, nechť doplní svá tvrzení tak, aby z nich bylo zřejmé, jak přesně, tj. jakými konkrétními listinami či doklady ověřovala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, a označí důkazy k prokázání svých tvrzení, tj. zejména nechť předloží doklady, kterými úvěruschopnost ověřovala. Současně soud žalobkyni poučil, že neunáší důkazní břemeno ve vztahu k otázce, zda ověřovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě spolehlivých dokladů svědčících o příjmech a výdajích žalovaného.16. Žalobkyně na to reagovala obsáhlým podáním, v němž zopakovala, z jakých informací o příjmech a výdajích vycházela, uvedla, že statistické modely jsou při posouzení složité reality výdajové stránky žadatele o úvěr často spolehlivější metodou určení skutečné výše výdajů, podotkla, že nemandatorní výdaje nepodléhají povinnosti ověření, a doplnila, že požadavky na poskytovatele úvěrů dle judikatury nesmí být nereálné, nadto u úvěru ve výši 10 000 Kč. Navíc je dle žalobkyně třeba aplikovat princip spolehnutí se na údaje poskytnuté druhou smluvní stranou. Rozsáhlým zjišťováním informací o majetkových poměrech žadatelů by žalobkyně shromažďovala rozsáhlé informace o jejich rodinném a soukromém životě. Dále žalobkyně odkázala na judikaturu (zejména rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Žalobkyně podotkla, že výzva k zaplacení ze dne 16. 12. 2022 byla žalovanému zaslána obyčejně, odstoupení od smlouvy bylo žalovanému odesláno dne 28. 3. 2023, k čemuž již byly předloženy doklady.17. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli smlouvu ze dne 3. 5. 2019 o osobní kreditní kartě, reg. č. 0099023191091, č. účtu ke kreditní kartě , Anonymizováno, , v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kreditní kartu a úvěr k ní ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet, zápůjční úroková sazba činila 21,99 % p.a. Ve smlouvě byly sjednány i různé poplatky. Žalovaný za celou dobu trvání smlouvy vyčerpal 273 247,77 Kč a vrátil 263 509,06 Kč. Součástí „vyčerpané“ částky je i 4 x poplatek ve výši 59 Kč, celkem 236 Kč. Žalovaný v žádosti o kreditní kartu uvedl své příjmy 45 000 Kč a výdaje (výdaje spojené s bydlením 2 000 Kč, výdaje na pojištění 500 Kč, výdaje na spoření 600 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč). Žalobkyně příjmy ani výdaje žalovaného neověřovala (resp. ani to netvrdila), pouze s ohledem na statistické modely, vědomost o dalších závazcích žalovaného a lustraci v dostupných databázích určila jeho výdaje ve výši 35 210 Kč. První výzva k zaplacení byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 28. 3. 2023. Žalovaný již nezaplatil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu zaslanou na tři různé žalobkyni známé adresy žalovaného.18. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:19. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru po