ECLI: ECLI:CZ:OSHB:2024:6.C.201.2023.1 Datum: 2024-04-15 Předmět: o zaplacení 20 130 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. null/null Sb.", "§ 87 z. č. null/null Sb.", "§ 2993 z. č. null/null Sb.", "§ 1958 z. č. null/null Sb.", "§ 1970 z. č. null/null Sb.", ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 20 130 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. null/null Sb.", "§ 87 z. č. null/null Sb.", "§ 2993 z. č. null/null Sb.", "§ 1958 z. č. null/)
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 130 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 1. 2023, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 495 Kč a s úrokem zavázala splatit ve 24 splátkách. Žalovaná dlužnou částku nehradila řádně a včas, zaslala pouze platby ve výši celkem 2 320 Kč. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně se konkrétně domáhala částky 20 130 Kč s příslušenstvím jakožto neuhrazené jistiny 13 175 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 1 485 Kč, úroků 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 030 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč. Žalovaná již nezaplatila ničeho ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud vyzval žalobkyni, nechť doplní tvrzení a označí důkazy k prokázání ohledně toho, zda a jak konkrétně ověřovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále nechť prokáže, že ověřila (například díky potvrzením zaměstnavatele, výplatním páskám, daňovým přiznáním, výpisům z účtů, dokladům o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvou apod.) případná tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, a veškeré tyto dokumenty rovněž předloží.4. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala pomocí kreditního skóre neboli credit scoringu a využívala statistický model, dále využila dostupné registry. Předložila výpočty týkající se příjmů a výdajů žalované, s odkazem na evropské právo a komentářovou literaturu a uvedla, že věřitel má prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem.5. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 1. 2023, ID žádosti 1092099, ID klienta 1871054, plyne, že účastnice řízení uzavřely smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jí tuto částku splácet spolu s příslušenstvím ve 24 měsíčních splátkách splatných v rozmezí 27. 2. 2023 – 27. 1. 2025, celkem měla žalovaná zaplatit 20 640 Kč.7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že dne 27. 1. 2023 žalobkyně prověřila žalovanou v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS s negativním výsledkem. Ohledně žalované je uvedeno, že nemá děti, je zaměstnancem a výše jejího příjmu činí 25 000 Kč.8. Z potvrzení plyne, že dne 30. 1. 2023 žalobkyně zaslala na účet č. 15357439002/2700 částku 15 000 Kč. Z kopie části jedné strany výpisu z účtu bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, patří žalované (výše transakcí na účtu žalované se z tohoto náhledu výpisu z účtu nepodává).9. Z výzev ze dne 12. 6. 2023, 28. 7. 2023 a 25. 8. 2023 včetně poštovních podacích archů plyne, že žalobkyně v červnu, červenci a srpnu 2023 zaslala žalované výzvy k plnění včetně předžalobní výzvy.10. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Účastnice řízení dne 30. 1. 2023 uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, ID žádosti 1092099, ID klienta 1871054, na jejímž základě žalobkyně téhož dne zaplatila žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet i s příslušenstvím. Žalovaná žalobkyni splatila za celou dobu toliko částku 2 320 Kč, dále již neplnila ani přes výzvy zasílané žalobkyní v červnu, červenci i srpnu 2023. Žalobkyně před uzavřením smlouvy měla k dispozici toliko tvrzení žalované o jejích příjmech ve výši 25 000 Kč, které nijak neověřovala. Žalobkyně pak před uzavřením smlouvy neměla žádné informace o výdajích žalované či jejích dalších závazcích.11. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:12. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.16. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku, pozn. okresního soudu), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.17. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).18. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.